Článek
Proč měníme cizinkám jejich jména nebo pseudonymy? Proč některým ano a jiným ne? A proč to někdy působí nelogicky?
Na začátku cítím potřebu zmínit, že český jazyk miluji. Je nádherný, plný záludností a bohatý na slovní zásobu. Mám raději slovo schůzka než meeting a řeknu hovor místo call.
Čeština je silná, přežila němčinu, latinu i ruštinu. A přežije i angličtinu. Takže zvládne i to, když ženám jiných národností necháme jméno, se kterým se narodily nebo se kterým se rozhodly veřejně vystupovat.
Podívejme se do světa filmu. Podle plakátu hraje ve filmech Erin Brockovich nebo Pretty Woman Julia Roberts. V Nevěstě na útěku je to už Julia Robertsová. Ani česká média v tom nejsou zajedno. Někteří o ní píší s ohledem na její volbu, jiní ne. Co je vede k tomu, že někomu změní jméno?
Zabloudíme-li do světa literatury, najdeme zde mnoho nelogických postupů.
Stačí se podívat do mé knihovny. Vedle sebe tam stojí Jodi Picoultová, Colleen Hooverová i Kathy Reichs. Každá je uvedená jinak.
Americká dvojice Christina Hobbs a Lauren Billings píše pod pseudonymem složeným z jejich křestních jmen – Christina Lauren. Co napadlo českého vydavatele? Vydávají jejich knihy pod jménem Christina Laurenová. Z původně neměnného pseudonymu se tak stává přechýlené příjmení, které v této podobě nikdy neexistovalo.
U švédské manželské dvojice Alexandry Coelho Ahndoril a Alexandra Ahndorila vydavatel ponechal mužský pseudonym Lars Kepler beze změny. Smíšená autorská dvojice, ale jednotné mužské jméno. V sérii o Julii Stark pak vidíme autora Alex Ahndoril – a čtenář může jen hádat, zda jde o muže či ženu.
Proč je v jednom případě přechylování samozřejmostí a v jiném nemyslitelné?
A také je tu svět hudby, který je na pseudonymy velmi bohatý, ať už jde o Lady Gaga, Madonnu nebo Eminema. To respektujeme bez problému. Ale Britney se u nás často stává Spearsovou a Taylor Swiftovou. Dává to někomu smysl?
V českém hudebním rybníčku máme Lucii Bílou, Annu K., Debbi a z mužů Michala Davida, Xindla X nebo Pokáče. U všech používáme jejich umělecká jména. Zkusme je tedy používat i u zahraničních interpretů.
V Česku s námi žije také mnoho žen, které si z různých důvodů ponechaly nepřechýlené příjmení, nebo přidaly jeho nepřechýlenou podobu ke svému. Namátkou třeba Veronika Khek Kubařová či Emma Smetana.
Co se týče hereček i zpěvaček, jsme často svědky toho, že si po svatbě navenek nechají příjmení, se kterým prorazily, ale své občanské jméno si změní. Ewa Farna je toho příkladem. I to respektujeme. Proč tedy nerespektujeme volbu cizinek?
A podíváme-li se na to z druhé strany. Pokud se Češka vydá do ciziny, její příjmení tam nikdo nemění. Nechají jí to její „-ová“. Ano, možná nezvládnou vyslovit Řehořová, nebo správně přečíst jméno české herečky a režisérky Věry Jordánové. Ale zvládáme to my Češi u cizích jmen? Jsme si naprosto jistí, že čteme jméno tak, jak se číst má.
Pracuji v mezinárodní firmě. Při online schůzkách mohu slyšet, jak se z Lucie stane Lucy – čteno „Lusi“, z Petra zase „Pítr“. Ale vsadím se, že pokud by se Lucie nebo Petr ohradili a řekli všem, jak je mají správně oslovovat, bylo by jim vyhověno. Pokud někdo použije příjmení, zazní v té podobě, v jaké se kolegyně skutečně jmenují – jen s nepřesnou výslovností.
Možná nejde ani tak o pravidla přechylování, ale spíše o skutečné lidi a jejich identity. O úctu k těm lidem samotným.
Můžeme se dohadovat, komu patří jaký majetek, ať už jde o dům, auto nebo lesy a řeky, ale mé jméno je jenom moje a nikdo nemá právo s ním nakládat jinak, než jak chci já.
Zdroje:
