Bistro, kde si útratu počítáte podle špejlí. V Praze jsme našly místo, kam se budeme vracet

Bistro Špejle v Jindřišské ulici se stalo naší pravidelnou zastávkou při návštěvě Prahy. Přijedeme, občas projdeme pár obchodů, zajdeme si na oběd sem a pak pokračujeme do divadla na odpolední představení. A večer vlakem zpátky domů. Perfektní den.

A čím je Špejle výjimečná?
Jednoznačně svým konceptem. V samoobslužném baru si vybereme, na co máme zrovna chuť a co nás zaujme. Vybírat můžeme ze studené i teplé kuchyně a nechybí ani dezerty.
Kolik co stojí, poznáme jednoduše – podle počtu zapíchnutých špejlí v porci. Jedna špejle se v současné době rovná 39 korunám. Na jedné porci bývají většinou jedna nebo dvě, někdy tři.

Před první návštěvou jsem čekala něco ve stylu kantýny v Globusu nebo bister v obchodních domech. Realita ovšem předčila moje očekávání.
Pestrý výběr pokrmů doplňuje příjemná atmosféra, decentní hudba a pohodlné posezení.

Studenou kuchyni zastupují především různé chlebíčky a saláty. Já si většinou vybírám podle nálady – jednou něco lehčího, jindy něco „jen tak na chuť“. Na své si tu přijdou i vegetariáni, vegani, milovníci ryb i tataráku.

Na první pohled nenápadná kombinace – jelení pastrami s brusinkovým gelem a jalovcem. Ve skutečnosti jedna z těch věcí, kvůli kterým se sem budu chtít vrátit.

Stejné je to u teplé kuchyně. Díky menším porcím můžu ochutnat víc věcí najednou. Klidně si dám plněný knedlík se zelím, miniburger a kuřecí křidýlko – a přitom nemám pocit, že jsem snědla tři obědy.

A všechno to můžu zakončit lákavým výběrem dezertů. Jahodový dortík, čokoládové brownie a laskonka na jednom talířku potěší každý mlsný jazýček.

Jednou jsme měly to štěstí sedět naproti baru s dezerty. Náhodou do divadla a na sestřino doporučení i do tohoto bistra vyrazily její kolegyně. Seděly u vedlejšího stolu. A jak to vypadalo, když po našich hlavních chodech doplnili dezerty? Jako v akční den v supermarketu hned po otvíračce.

Milý personál vám vždy ochotně poradí a vysvětlí, z čeho se jednotlivé porce skládají. A pokud náhodou sáhnu po něčem, co mi nezachutná, jednoduše si vezmu něco jiného.

A abych jen nechválila – jedno negativum by se našlo. Většinou bezvýznamné.
Ten, kdo vymyslel označení toalet kolečkem a trojúhelníkem, by si zasloužil… no, minimálně vysvětlit svůj záměr.
To si totiž takhle dorazíte do bistra po dvou hodinách cesty vlakem a hodině nakupování a potřebujete si odskočit. Na jedněch dveřích kolečko a pod tím trojúhelník ostrým vrcholem nahoru, na druhých trojúhelník obráceně.
Kam teď?
Když se nad tím člověk zamyslí, je to vlastně logické. Ostrý úhel nahoře připomíná šaty, ostrý úhel dole kravatu. Jenže ve chvíli, kdy opravdu spěcháte, nemáte čas nad tím přemýšlet.
Naštěstí šla kolem servírka, která mě hned nasměrovala.
A nebyla jsem jediná, koho to zmátlo. Když jsem vyšla z kabinky, stál na dámských toaletách zmatený pán. Vysvětlila jsem mu to. Zasmáli jsme se… a víc to neřešili.

Zatím jsme bistro navštívily pouze v sobotu o poledni a vždy bylo skoro plno. Máte-li v plánu bistro navštívit… a já to rozhodně doporučuji… rezervujte si místo. Jinak budete mít smůlu.

Kromě Jindřišské má Špejle ještě jednu pobočku v Jungmannově ulici a jídlo si můžete nechat dovézt i domů.