Článek
Když venku několik dní po sobě atakují teploty třicítku, většina lidí řeší, čím se co nejrychleji ochladit. Ledová káva, limonády nebo minerálka jsou klasika. Já už několik let sahám po něčem jiném – po domácím čaji.
Ne proto, že bych věřila na zázračné recepty. Prostě jsem časem zjistila, že mi tahle kombinace chutná, dobře se pije celý den a nemusím do ní přidávat cukr.
Nevznikla podle žádné knihy ani doporučení odborníků. Spíš metodou pokus–omyl.
Nakonec jsem skončila u směsi, která obsahuje:
- 2 díly meduňky,
- 1 díl máty (polovina máty peprné a polovina máty Nana),
- 1 díl lipového květu,
- 1 až 2 díly ibišku,
- půl dílu kopřivy.
Do každé konvice pak přidávám ještě plátky citronu nebo limetky. Nepřemýšlím nad tím moc vědecky – prostě podle toho, co zrovna doma je.
Každá z bylinek má svůj důvod.
Meduňka tvoří základ celé směsi. Má jemnou chuť a přijde mi příjemně osvěžující.
Máty dávám schválně méně. Když jí je moc, přebije všechno ostatní. Takhle dodá lehce chladivý pocit, ale pořád chutná i zbytek čaje.
Lipový květ mám spojený hlavně s nachlazením, ale dobře se pije i v létě a celou směs příjemně zjemní.
Květy ibišku přidávám kvůli lehce nakyslé chuti. Díky němu nemusím používat žádné sirupy ani sladidla.
A kopřiva? Tu přidávám hlavně proto, že během horkých dnů člověk pocením ztrácí i minerály. Neberu ji jako zázračnou ingredienci, ale do téhle směsi mi jednoduše sedí.
Na jeden litr vody používám přibližně dvě až tři vrchovaté čajové lžičky směsi. Zaliji ji vodou o teplotě přibližně 90–95 °C a nechám louhovat 8 až 10 minut. Citron nebo limetku přidávám až ve chvíli, kdy čaj trochu vychladne.
Nemyslím si, že je to jediný správný recept na léto. Každému chutná něco jiného a každý snáší vedro trochu jinak. Tohle je jen směs, ke které jsem se během let dopracovala já a která mi v tropických dnech jednoduše vyhovuje.
Další výhodou je, že tenhle čaj nemusím pít ledově vychlazený. Nemám ráda nápoje plné ledu – u mě často vedou k nepříjemnému pocitu nebo bolesti v krku. Navíc nemusím tělo vystavovat velkým teplotním rozdílům mezi rozpáleným počasím a ledovým pitím.
Někteří lidé nedají v létě dopustit na ledové nápoje. Já to mám naopak. Čaj nechávám většinou vychladnout na pokojovou teplotu, ale když nestihne vychladnout, klidně ho vypiju ještě příjemně teplý. Opravdu horký si nechávám až na zimu. Nemusím řešit kostky ledu a ani mi nechybí pocit, že musím pít něco ledového, abych se osvěžila.
Možná máte svůj vlastní letní nápoj, na který nedáte dopustit. Tohle je ten můj. Provází mě už několik let a zatím jsem nenašla důvod ho měnit. A protože se mě na něj lidé občas ptají, řekla jsem si, že si zaslouží vlastní článek.
A pokud patříte mezi ty, kteří se místo pouhého přežívání snaží horké dny opravdu užít, možná vás bude bavit i můj článek Jak si léto opravdu užít aneb praktický průvodce pro milovníky veder.
Jen upozorňuji, že je psaný s pořádnou dávkou nadsázky.
