Článek
Právě při cestě vlakem na jednodenní výlet do Národního muzea jsem narazila na článek o ženě, která předstírá dovolenou v Chorvatsku. Ne proto, že by tam opravdu byla, ale proto, že sedět doma na gauči jí připadalo ostudné. Nevím, jestli byl inspirovaný skutečnou událostí, ale to neznamená, že se něco podobného neděje.
A já se ptám: Proč? Proč má někdo pocit, že když nejede k moři, nemá pořádnou dovolenou?
Já osobně jsem nikdy nebyla u moře. Zatím jsem nenavštívila ani žádnou zahraniční destinaci, i když nějaké plány už máme. Upřímně mi to ale nikdy nevadilo. Vystačila jsem si s výlety po naší republice.
Byla jsem už několikrát na prodlouženém víkendu v Kutné Hoře i v Českém Krumlově a zdaleka jsem tam neviděla všechno. Proto se tam chci znovu vrátit.
Stejně tak se vracím do západočeského lázeňského trojúhelníku a jeho okolí a stále jsou místa, která jsem si neprošla.
V Praze, Plzni i Brně a jejich okolí jsem také nenavštívila vše, co za to stojí. A to jsem v Praze čtyři roky studovala a v Plzni už osmnáct let bydlím. Jen to Brno jsem měla a mám trochu z ruky.
Má dovolená se tedy většinou skládá z jednodenních výletů do blízkého okolí nebo dvou až třídenních akcí do těch vzdálenějších koutů České republiky.
Po covidu jsme se sestrou začaly praktikovat i kulturní minidovolenou. Začalo to v roce 2022, kdy jsme měly lístky na Muzikály naruby v Lucerně na sobotua zároveň se nám tam přesunul koncert Rybiček 48 v O2 areně na čtvrtek.
Protože se nám po koncertech nechce jezdit domů vlakem, přespáváme v hotelu. Přišlo nám hloupé ve čtvrtek přijet do Prahy, v pátek se vracet domů a v sobotu tam jet znovu.
Podívaly jsme se na programy divadel a objevily jsme na pátek v divadle Kalich muzikál Biograf lásky. A bylo to jasné. Zůstaneme v Praze tři noci a každý den si užijeme příjemný večer s hudbou a během dne se projdeme po městě.
Od té doby jsme to zopakovaly ještě dvakrát. Jen s jinými akcemi.
Nikdy jsem neměla pocit, že bych o něco přicházela. Když se mě někdo zeptá, kde jsem byla na dovolené, nemusím odpovídat názvem přímořského letoviska. Stačí mi říct, že jsem objevila další kout České republiky, prošla si nové město nebo strávila několik dní s lidmi, se kterými je mi dobře.
Každý by přece měl trávit dovolenou tak, jak vyhovuje jemu, ne algoritmům sociálních sítí ani očekávání okolí. Nemusí se podřizovat tomu, co vidí na Instagramu. Zvlášť když ani tam nemusí být všechno takové, jak se na první pohled zdá.
Někomu vyhovuje moře, jiný má rád hory, hrady a zámky nebo zoo a někdo stráví dovolenou na kole.
Někdo preferuje hotel, jiný chatku nebo stan a někomu stačí přespat pod širým nebem. I doprava je rozmanitá – někdo preferuje auto, jiný nedá dopustit na letadlo. Pak je tu vlak, autobus a nebo už zmíněné kolo. Někdo dokonce nepotřebuje žádný dopravní prostředek a vystačí si s vlastními nohami.
Možná se jednou podívám i k moři. A možná zjistím, že je opravdu tak krásné, jak všichni říkají. Ale do té doby rozhodně nebudu předstírat, že jsem tam byla. Česká republika má pořád dost míst, která čekají, až je objevím.
Dovolená přece není soutěž o to, kdo dojede dál. Je to čas, kdy si máme odpočinout. A jestli to pro někoho znamená Chorvatsko a pro jiného Český Krumlov nebo týden s knížkou ve své posteli, je to úplně v pořádku.
Žijme každý svůj život podle sebe a neporovnávejme se s ostatními. Možná zjistíme, že ke spokojené dovolené vlastně nepotřebujeme to, co mají ostatní, ale to, co dělá radost nám.
