„Hlásím se, hlásím tě na školu“

Volba vzdělávací dráhy patří k zásadním rozhodnutím v období dospívání. Jedná se o proces, který má dlouhodobý dopad nejen na profesní uplatnění, ale i na osobnostní vývoj jedince. V tomto vývojovém období dochází k formování identity a k postupnému přebírání odpovědnosti za vlastní životní rozhodnutí (Erikson, 1999). Přesto je volba školy v praxi často významně ovlivněna rodiči, případně jimi přímo řízena. Výrok „hlásím se, hlásím tě na školu“ vystihuje situaci, kdy je autonomie žáka upozaděna ve prospěch rodičovských očekávání.

Cílem tohoto odborného pojednání je poukázat na úskalí výběru školy, roli přijímacího řízení, vztah mezi motivací žáka a zájmem rodičů a význam těchto faktorů pro přípravu na povolání a schopnost samostatného života.

Výběr školy bývá v praxi často redukován na úspěšné zvládnutí přijímacího řízení. Pozornost je soustředěna především na výkon v testech, zatímco individuální schopnosti, studijní předpoklady a dlouhodobé zájmy žáka zůstávají v pozadí. Přijímací zkoušky však představují pouze dílčí ukazatel aktuálních znalostí a nejsou spolehlivým prediktorem dlouhodobé studijní úspěšnosti ani profesního uplatnění (Průcha, 2020).

Dalším problémem je omezená dostupnost systematického kariérového poradenství. Rozhodování o volbě školy je pak často založeno na vnějších kritériích, jako je prestiž školy, společenské hodnocení oboru nebo předpokládaná ekonomická perspektiva, nikoli na reálné shodě mezi žákem a zvoleným vzdělávacím směrem.

Motivace žáka je jedním ze základních předpokladů úspěšného studia. Vnitřní motivace se rozvíjí tehdy, pokud má jedinec možnost podílet se na rozhodování o vlastní vzdělávací dráze a vnímá studium jako smysluplné (Deci, Ryan, 2000). Pokud je volba školy primárně výsledkem rodičovského rozhodnutí, může docházet ke snížení motivace, k pasivnímu postoji ke studiu nebo k formálnímu plnění studijních povinností bez hlubšího zájmu.

Rodiče v tomto procesu sehrávají významnou roli, jejich úkolem by však mělo být poskytování podpory, informací a realistické zpětné vazby. Převzetí rozhodovací odpovědnosti za dítě může vést k oslabení jeho schopnosti samostatně se rozhodovat a nést důsledky vlastních voleb (Vágnerová, 2012).

Jednou ze základních funkcí školy je příprava na budoucí povolání. Ta by neměla být chápána pouze jako získávání odborných znalostí, ale také jako rozvoj dovedností potřebných pro uplatnění v pracovním i společenském životě. Patří sem zejména schopnost komunikace, spolupráce, samostatného rozhodování a řešení problémů (OECD, 2019).

Nevhodně zvolený studijní obor může vést k profesní nespokojenosti, nutnosti opakované změny vzdělávací dráhy nebo k výkonu povolání bez vnitřní motivace. Tyto situace často souvisejí s tím, že rozhodnutí nebylo založeno na reálném zájmu a schopnostech žáka.

Schopnost vést samostatný život je úzce spojena s mírou autonomie, kterou jedinec během dospívání získává. Možnost podílet se na zásadních rozhodnutích, včetně volby školy, podporuje rozvoj zodpovědnosti, sebedůvěry a schopnosti reflektovat vlastní limity. Naopak dlouhodobé přebírání rozhodnutí rodiči může vést k nejistotě, závislosti na autoritách a obtížím při řešení životních situací v dospělosti (Vágnerová, 2012).

Volba školy tak nepředstavuje pouze vzdělávací krok, ale i významnou zkušenost v procesu osamostatňování.

Volba vzdělávací dráhy by měla vycházet především z motivace, schopností a zájmů samotného žáka. Přestože je rodičovský zájem legitimní a často veden snahou zajistit dítěti stabilní budoucnost, neměl by nahrazovat aktivní rozhodování mladého člověka. Vnitřní motivace žáka se ukazuje jako klíčový faktor dlouhodobé studijní úspěšnosti, profesní spokojenosti i schopnosti převzít odpovědnost za vlastní život.

Upřednostnění rodičovských představ před autentickým zájmem žáka může vést k formálnímu splnění vzdělávacích cílů bez skutečného osobního přínosu. Naproti tomu zapojení žáka do rozhodovacího procesu podporuje rozvoj autonomie, realistického sebehodnocení a připravenosti na samostatný život.

Z tohoto pohledu je nezbytné posilovat roli kariérového poradenství a podporovat partnerský dialog mezi žákem, rodiči a školou, aby volba školy byla smysluplným a odpovědným rozhodnutím.

Školní poradenské pracoviště by mělo v procesu volby vzdělávací dráhy plnit koordinační roli mezi školou, rodinou a externími poradenskými zařízeními a systematicky podporovat informované a autonomní rozhodování žáka na základě jeho individuálních předpokladů.