Isaac Newton: génius, který se dotkl tajemství konce světa

Newton byl přesvědčen, že dějiny lidstva nejsou chaotické. Věřil, že mají řád a že tento řád směřuje k bodu, odkud už není návratu.

Isaac Newton je dodnes vnímán jako zosobnění racionality. Muž, který odhalil zákony pohybu, popsal gravitaci a položil základy moderní fyziky. Jenže zatímco svět obdivoval jeho matematickou genialitu, Newton sám žil dvojí život. V soukromí se měnil v tichého samotáře, který celé noci zapisoval tisíce stran poznámek o proroctvích, apokalypse a skrytém významu Písma.

Více než polovina jeho rukopisů se netýká fyziky ani matematiky. Zabývají se Bohem, falešnou církví, pádem říší a koncem jedné epochy lidských dějin. Newton nepovažoval Bibli za soubor metafor. Viděl v ní přesně strukturovaný kód, šifru, která čeká na rozluštění. A stejně jako v přírodních zákonech i zde hledal řád, logiku a opakovatelnost.

Největší pozornost věnoval Knize Daniel a Zjevení svatého Jana. Textům, které po staletí vyvolávaly strach i posedlost. Čísla, obrazy šelem, časové úseky a pád mocností podle Newtona nepatřily do říše víry, ale do oblasti historické reality. Věřil, že proroctví se již začala naplňovat, pomalu, nenápadně, ale nevyhnutelně.

Ve svých výkladech se opakovaně vracel k číslu 1260. Nechápal ho jako dny, ale jako roky. Časový úsek, který měl oddělovat vznik falešného řádu od jeho pádu. Jako počáteční bod zvolil rok 800, kdy došlo k zásadní proměně moci, církevního vlivu a uspořádání Evropy. Přičtením 1260 let se dostal k datu, které si poznamenal bez emocí, s chladnou přesností matematika.

Newton tímto datem nemyslel náhlý konec světa v podobě ohně a zkázy. Jeho pohled byl mnohem znepokojivější. Psalo se o konci starého řádu, rozpadu falešných autorit a hluboké proměně lidské společnosti. Katastrofa neměla přijít z nebe. Měla přijít zevnitř civilizace samotné.

Sám Newton opakovaně varoval, aby jeho výpočty nebyly chápány senzacechtivě. Rok 2060 označoval za hranici, před kterou nemůže dojít ke konečnému zlomu. Ne za přesné datum apokalypsy, ale za bod, odkud se svět začne měnit způsobem, který už nepůjde zastavit.

Své teologické práce nikdy nezveřejnil. Věděl, že by byl zesměšněn, nebo obviněn z kacířství. V době, kdy byla víra nástrojem moci, byly jeho názory nebezpečné. Odmítal tradiční dogmata a považoval část církevních učení za lidské zásahy do původního poselství. Proto své myšlenky ukryl do rukopisů, které zůstaly zapomenuty po staletí.

Teprve moderní historici objevili, že muž, který definoval zákony vesmíru, zároveň hledal jeho konečný přelom. Newton nebyl prorokem v náboženském smyslu slova. Byl analytikem času. Člověkem, který věřil, že minulost, přítomnost i budoucnost jsou propojeny jedním řádem.

A možná právě proto jeho myšlenky dodnes zneklidňují. Ne proto, že by slibovaly zkázu, ale proto, že naznačují, že některé změny přicházejí pomalu, tiše… a nevyhnutelně.

Zdroje: