Jsem labradorka Page a bude ze mě vodicí pes pro nevidomé

Vodicí pes je pro nevidomého člověka nejen pomocníkem, ale i věrným parťákem na každodenních cestách. Měl jsem možnost si poprvé vyzkoušet, jaké to je jít s vodicím psem, a byl to zážitek, na který nikdy nezapomenu.

Díky skvělé pomoci Terezy, která mě jako vždy doprovázela, jsem měl možnost navštívit centrum výcviku vodicích psů. Už při příchodu mě přivítala příjemná atmosféra a milí lidé, kteří se starají o budoucí čtyřnohé průvodce. Měl jsem tu čest promluvit si s paní vedoucí i cvičitelkou, se kterými jsme diskutovali o tom, co bych od vodicího psa očekával. Obě byly velice milé, vstřícné a ochotné.

Bylo zajímavé zjistit, jak náročný je celý proces výcviku. Vodicí pes musí projít řadou testů, než je připraven pomáhat nevidomému člověku. Každý pes má jinou povahu a ne každý se ke službě hodí. Kromě toho se pečlivě vybírá i podle potřeb budoucího majitele – například podle jeho tempa chůze, prostředí, ve kterém se pohybuje, a jeho životního stylu.

Při rozhovoru jsme se bavili o různých aspektech výběru psa – po jakých trasách budu nejčastěji chodit, zda by měl být pes temperamentní nebo klidnější, jaké povahové vlastnosti by mi nejvíce vyhovovaly. Každý vodicí pes je individuální a jeho výcvik se přizpůsobuje potřebám budoucího pána. Nakonec jsme se shodli, že pes pro mě musí být spolehlivý, soustředěný a schopný rychle reagovat na nové situace.

Také jsme se bavili o tom, jak probíhá spojení psa a jeho budoucího pána. Když je pes téměř připravený, nastává fáze intenzivního společného tréninku, během kterého se učíme spolupracovat a vzájemně si rozumět. Tento proces může trvat několik týdnů, někdy i déle, a je zásadní pro vytvoření pevného pouta mezi psem a jeho majitelem.

Pak přišla ta nejlepší část – vyzkoušet si chůzi s vodicím psem. Mohl jsem si vybrat, s kým půjdu, a nakonec jsem se rozhodl pro krásnou žlutou labradorku jménem Page, která je ve výcviku teprve tři měsíce. Ačkoliv je to stále „žákyně“, vedla si naprosto skvěle.

Vyrazili jsme směrem k obchodnímu centru a Page bez zaváhání našla přechod a bezpečně mě převedla přes silnici. Pak našla lavičku, autobusovou zastávku, schody a nakonec mě dovedla zpět do střediska. Bylo neuvěřitelné, jak moc už umí a jak přirozeně s ní člověk splyne v jeden tým. Celá chůze byla plynulá a bezpečná, měla neuvěřitelný cit pro vedení.

Vodicí pes musí být nejen chytrý a poslušný, ale také odolný vůči stresu. Během výcviku se učí ignorovat rušivé podněty, jako jsou jiní psi, lidé nebo hluk města. U Page bylo vidět, že už teď má skvělý základ a že jednou bude fantastickým průvodcem pro někoho, kdo ji bude potřebovat.

Kromě tréninku si i budoucí vodicí psi užívají chvíle klidu a radosti. Page minulý rok oslavila své první Vánoce a ve středisku se o ni starali s velkou láskou. Dostala svůj vlastní vánoční balíček plný dobrot a hraček, a dokonce měla možnost podívat se na vánoční stromeček u obchodního centra. Byla to pro ni skvělá zkušenost, protože se učila pracovat v rušném prostředí plném světel, lidí a neznámých podnětů. I během tak sváteční chvíle zůstala soustředěná a klidná, což je důkazem jejího skvělého pokroku ve výcviku.

Vodicí pes je nejenom skvělým průvodcem, ale i společníkem, který dává spoustu lásky. Po návratu do centra mi to Page dala jasně najevo, když mě odměnila pořádným olíznutím. Tenhle den mi zůstane dlouho v paměti, a ještě více se těším na okamžik, kdy budu mít svého vlastního vodicího psa.

Nejde jen o to, že pes pomáhá s orientací. Vodicí pes se stává součástí života svého majitele, jeho každodenním parťákem a kamarádem. Lidé s vodicím psem často říkají, že s ním cítí větší jistotu, sebevědomí a svobodu.

Děkuji Tereze za doprovod a centru výcviku za možnost vyzkoušet si něco tak úžasného. Pokud přemýšlíte o vodicím psovi nebo vás zajímá jejich výcvik, určitě doporučuji navštívit jedno z těchto středisek a na vlastní kůži zažít, jak neuvěřitelní tito psi jsou! Vodicí pes není jen pomocník – je to přítel na celý život.