Článek
Obchod byl kousek, jenže… jsem nevidomý a nikdy jsem tam sám nešel. A teď jsem neměl nikoho, kdo by mě doprovodil. Seděl jsem a přemýšlel. Strach mi radil: „Vynech to. Počkej na někoho.“ Ale tělo mělo jiný názor. Touha po cigáru byla silnější než strach. Tak jsem se zvedl a šel.
Každý krok byl výzvou
Každý krok byl jako vkročit na tenký led. Opatrně, s napětím v žilách. Zvuky aut, hmat po chodnících, všechny smysly v pohotovosti. Každý metr mě zkoušel, ale nevzdal jsem to. A pak najednou – večerka. Obyčejná malá prodejna, ale pro mě symbol vítězství.
Cesta zpět už byla jiná
Cesta zpět už nebyla tak děsivá. Učil jsem se každým krokem. Tentokrát už jsem znal trasu, věděl, kde si dát pozor a kde si oddechnout. Pořád jsem měl chvíle pochybností, ale už jsem si věřil víc.
Uvědomění, které mě posunulo dál
Když jsem se vrátil, došlo mi to: nešlo jen o cigára. Šlo o to dokázat si, že i bez zraku, bez pomoci, dokážu překonat neznámo. Každý den před námi stojí malé i velké výzvy, a jediné, co je třeba udělat, je udělat první krok. I když se bojíme. I když si nevěříme. Protože jen tak zjistíme, čeho jsme schopni.
