Článek
A přesto často zapomínáme, že největším darem, který jí můžeme dát, není květina ani šperk, ale obyčejná blízkost, pohlazení a láska.
Každý muž by měl vědět, že žena je tajemství. Dokáže být křehká i pevná, jemná i neústupná, tichá i ohnivá. A právě proto je tolik fascinující. Často hledáme složité způsoby, jak jí dokázat svou lásku, třeba drahými dárky, velkými gesty nebo slovy, která mnohdy nestačí. Přitom to největší kouzlo se skrývá v maličkostech.
Když ženu pohladíš po tváři, ucítí víc než jen tvůj dotek. Je to zpráva: „Jsem tu, vidím tě, vážím si tě.“ Když ji obejmeš, aniž bys musel něco říkat, dáš jí jistotu, že patří k tobě a že je v bezpečí. A když jí podáš ruku, i v těch nejobyčejnějších chvílích, posíláš jí vzkaz, že není nikdy sama.
Ženy mají cit pro drobnosti, které muži někdy přehlížejí. Všímají si, jak se na ně díváme, zda se usmějeme, jestli se k nim nakloníme. Každý detail vnímají jako mozaiku, z níž se skládá obraz naší lásky. Proto je tak důležité nezapomínat na něhu. Není to slabost, naopak, je to největší síla, kterou muž může ženě dát.
Láska k ženě se neprokazuje jen v okamžicích vášně, ale i v každodennosti. V tom, že ji vyslechneš, i když spěcháš. V tom, že si všimneš její únavy a obejmeš ji beze slov. V tom, že jí dáš pusu jen tak, bez důvodu. V tom, že se jí dotkneš, i když by stačilo projít kolem.
Ženy si zaslouží naši úctu, protože nesou svět na ramenou, často neviditelně. Jsou matkami, partnerkami, dcerami, přítelkyněmi a ve všech těchto rolích dávají víc, než se zdá. A právě proto by měly slyšet a cítit, že jsou milované.
Až se dnes večer podíváš na ženu, která je ve tvém životě, vzpomeň si na to. Nemusíš hledat správná slova, nemusíš vymýšlet gesta. Stačí, když jí položíš ruku na tvář, když ji obejmeš, když jí dovolíš cítit, že je pro tebe jediná. Protože ženy si pamatují, ne to, co říkáme, ale to, co cítí, když jsme u nich.
