Článek
Přitom zatímco Moskva pouze brala, Brusel už více než dvacet let bez zbytečných podmínek dává – a nic zásadního za to nechce.
Z evropských peněz se financovaly památky, silnice, dálnice, fasády, železnice, mosty i metro. Český rozpočet by sám takové investice zvládal celé dekády. A přesto, že se u nás při rozdělování dotací často kradlo, podařilo se díky evropským prostředkům prosadit a dokončit obrovské množství projektů.
Přesto je Evropská unie v české veřejné debatě neustálým otloukánkem. Část společnosti podléhá dojmu, že Brusel diktuje a omezuje, zatímco skutečnost je zcela jiná. Jak trefně poznamenal první československý prezident: „Jestliže jsou lidé nevzdělaní a hloupí, mnoho s tím nenaděláte.“ Na této nevzdělanosti a neinformovanosti bohužel staví extrémisté a populisté.
Strany jako SPD nebo Stačilo, ve skutečnosti jen převlečení komunisté, volají po vystoupení z EU a NATO. To by byla ekonomická i geopolitická sebevražda. Unie tu byla bez nás a zvládla by to i nadále – otázkou je, zda bychom to zvládli my.
Je šokující, když například Kateřina Konečná dokáže tvrdit, že Brusel je větší hrozbou než Rusko. Tedy než země, která vede brutální agresivní válku proti suverénnímu státu. To už není politická diskuse, ale otevřená kolaborace.
Tomio Okamura prosazuje referendum o vystoupení z EU, tedy de facto „czexit“. A právě na jeho hlasech chce Andrej Babiš případně stavět budoucí vládu. Výsledek je předvídatelný: buď se na ně skutečně opře a referendum vyhlásí, nebo se jimi nechá vydírat, a referendum vyhlásí, anebo se je pokusí „ficovsky“ uplatit. V každém případě je to pro Českou republiku prohra.
Z tohohle hlediska byla stávající vláda jakýmsi balzámem na duši. Jasná prozápadní orientace. Jasné hodnoty a jasný morální kompas. Zatímco Petr Fiala navštívil napadený Kyjev jako gesto solidarity, Babiš s Hamáčkem přemýšleli, jak zakrýt Vrbětice. Zatímco Petr Fiala se Síkelou řešili energetickou krizi, Babiš žehral nad tím, že ti kteří měli přijít, nepřišli. Těch paralel by se dalo najít mnohem víc.
