Článek
Karel Havlíček však nedokázal nabídnout žádné věcné argumenty – uchýlil se pouze k osobním útokům a urážkám.
Čelíme největšímu ohrožení demokracie od roku 1989. Ano, zažili jsme divoké devadesátky, později přišla opoziční smlouva a řada dalších politických karambolů. Přes všechny problémy ale nikdy nebylo zpochybněno samotné demokratické směřování země. Dnes je tomu jinak. Na jedné straně stojí komunisté a extrémisté ze SPD, část členů hnutí ANO, která jim s ochotou přikyvuje a těší se na povolební spolupráci. Na straně druhé jsou Piráti, SPOLU a Starostové.
Politici prvního bloku se ohánějí mýty o „lišáckém přístupu“ k reformě Evropské unie, o budování zvláštních vztahů v rámci Visegrádské čtyřky a o spojenectví s Maďarskem či Slovenskem. To je však samo o sobě varovným signálem. Viktor Orbán během svého dlouhého působení v čele Maďarska vybudoval systém, který se nazývá „neliberální demokracie“ – což je v podstatě eufemismus pro omezování svobod a koncentraci moci. A slovenský premiér Robert Fico? Ten je spíše parodií na Orbána, jak se s nadsázkou říká „verze z Wishe“.
Česká prosperita je možná jedině díky našemu členství v Evropské unii a naše bezpečnost je zaručena pouze prostřednictvím NATO. Každý, kdo tvrdí opak, hraje s budoucností této země nebezpečnou hru a vědomě ji ohrožuje.
Zbývá ještě jeden důležitý aspekt. Lídr, který se bojí chodit do debat, nemůže být důvěryhodným politikem. Andrej Babiš kdysi shořel v prezidentském duelu a shořel by i nyní, v debatě ve veřejnoprávním médiu. Za sebe poslal „zlého muže“ hnutí, který se považuje za vynikajícího rétora. Jenže výsledkem nebyl přesvědčivý výkon, nýbrž politický ekvivalent televizního kuchaře, který se řídí heslem: Když nemáš argumenty, nezbývá než sáhnout k urážkám – a právě to jsme v debatě viděli.
