Článek
Paní účetní Kateřina si každý rok všímá stejného jevu.
Je tak pravidelný, že by se podle něj dal nastavovat kalendář.
Od ledna do určitého okamžiku panuje relativní klid.
Klienti pracují, podnikají, scházejí se se zákazníky a řeší běžné starosti.
Když Kateřina připomene podklady k daňovému přiznání, většinou slyší:
„Ano, určitě.“
„Příští týden to pošlu.“
„Mám to skoro připravené.“
„Nebojte, času je dost.“
A pak se něco stane.
Nikdo přesně neví co.
Možná se změní proudění vzduchu.
Možná se otevře účetní vesmírná brána.
Možná jen kalendář neúprosně ukáže správné datum.
Každopádně najednou zbývá týden do termínu.
A všechno se změní.
Telefon začne zvonit častěji.
E-maily přibývají rychlostí laviny.
Klienti, kteří byli ještě včera naprosto klidní, se během několika hodin promění v experty na krizové řízení.
„Můžeme si zavolat?“
„Je to urgentní.“
„Myslíte, že to stihneme?“
„A kdy je vlastně přesně ten termín?“
Kateřina se tomu už dávno nediví.
Za roky praxe pochopila, že podnikatelé mají opravdu jen dvě období.
Klid.
A týden před termínem daňového přiznání.
Vzpomíná si například na klienta, který celý únor tvrdil, že má vše připravené.
Celý březen tvrdil totéž.
A pak zavolal šest dní před termínem.
„Mám drobný problém.“
Účetní dobře vědí, že slovní spojení „drobný problém“ bývá podobně nebezpečné jako věta „to zabere jen chvilku“.
„Jaký problém?“
„Nemůžu najít faktury.“
„Kolik jich chybí?“
„Nevím.“
„Přibližně?“
„Většina.“
Kateřina se usmála.
Protože právě začala druhá část roku.
Další klient byl přesvědčený, že všechny podklady dodá s velkým předstihem.
Dokonce si vytvořil seznam úkolů.
Barevně označený.
Pečlivě rozplánovaný.
Výsledkem bylo, že týden před termínem měl perfektně připravený seznam.
Jen samotné doklady stále chyběly.
„Plán byl výborný,“ uznal později.
„Jen realizace trochu zaostala.“
Pak tu byl podnikatel, který se rozhodl věnovat účetnictví celý víkend.
V pátek odcházel z kanceláře plný optimismu.
V sobotu třídil dokumenty.
V neděli hledal ztracené doklady.
V pondělí ráno volal účetní.
„Můžete mě zachránit?“
Kateřina odpověděla stejně jako vždy.
„Podíváme se na to.“
A právě to je role účetních v tomto období.
Nejen počítat čísla.
Ale také uklidňovat.
Organizovat.
Dohledávat.
Vysvětlovat.
A občas fungovat jako krizový štáb.
Nejzajímavější na tom všem je, že většina klientů si riziko uvědomuje.
Každý rok slibují, že příště začnou dřív.
Každý rok to myslí vážně.
A každý rok se objeví nová zakázka, nový projekt nebo jiná priorita.
Daňové přiznání se odsune o týden.
Pak o další.
A najednou je duben za dveřmi.
Kateřina jednou klientovi položila jednoduchou otázku.
„Proč to vlastně všichni necháváte na poslední chvíli?“
Muž se zamyslel.
„Protože na začátku roku se zdá termín strašně daleko.“
„A pak?“
„Pak se zdá strašně blízko.“
Těžko se s tím dalo polemizovat.
Právě proto bývá poslední týden před termínem pro účetní tak intenzivní.
Objevují se ztracené faktury.
Zapomenuté doklady.
Nezaúčtované platby.
A také věty, které po zbytek roku téměř neuslyšíte.
„Pošlu to ještě dnes.“
„Pracuju na tom celou noc.“
„Prosím, řekněte, že to ještě zvládneme.“
Naštěstí většina těchto příběhů končí dobře.
Podklady se najdou.
Účetnictví se dokončí.
Daňové přiznání se podá.
Klienti si oddechnou.
A účetní konečně dopijí kávu, která mezitím několikrát vystydla.
Pak nastane ticho.
Klid.
Telefony přestanou zvonit každých deset minut.
E-mailová schránka se uklidní.
A účetní přesně vědí, co přijde.
Někdo zavolá a s naprostou jistotou prohlásí:
„Příští rok začnu mnohem dřív.“
A tak začíná další sezóna.
Protože podnikatelé mají skutečně jen dvě období.
Klid.
A týden před termínem daňového přiznání.
