Článek
Speciální vlaky byly v době Nacistického Německa v módě. Vlak poskytoval relativně rychlou možnost dopravy a zároveň byl i mnohem komfortnější a bezpečnější než letadlo. Po vzoru Mussoliniho si tak v roce 1937 objednal svůj vlak i Hitler.
V roce 1939 byl speciální vlak hotov. Dostal jméno „Amerika“ (údajně proto, že Hitler obdivoval úspěšnou evropskou kolonizaci tohoto kontinentu) a byl skutečně masivní.
Monstrum na kolejích
Celý vlak vážil kolem 1200 tun, byl dlouhý až 430 metrů a musely ho táhnout dvě lokomotivy zároveň. Celý kolos byl chráněn dvěma vagóny s protiletadlovými děly a kulomety. Mohl dosahovat rychlosti až 120 km/h a byl vybaven nejlepší technologií a luxusem své doby.
Celý jeden vagón zabíral například luxusně zařízený jednací sál, ve kterém se za dobu války odehrála důležitá rozhodnutí. Na palubě se Hitler setkal např. s Mussolinim, Pétainem nebo Francem. Samozřejmostí byl i jídelní vůz, spací vozy pro personál nebo speciální vagón vyčleněný pouze pro Hitlerovu osobní ochranku.
Osobní Hitlerův vagón pak byl vybaven i plnohodnotnou mramorovou koupelnou. Kvůli tomu bylo třeba koupelnu dokonce podložit vrstvou železobetonu, a celý vagón tak vážil 63 tun. Samozřejmostí byla klimatizace i systém vytápění. Jeden z dalších vagónů pak fungoval jako velitelské středisko. Vojáci v něm přijímali čerstvé zprávy z bojiště a Hitler tak měl o všem okamžitý přehled a mohl posílat své rozkazy.
Přísná bezpečnostní opatření
Očividnou nevýhodou cestování vlakem byla možnost, že na něj někdo nastraží výbušninu, nebo jej přepadne. Z tohoto důvodu byl na začátku a na konci vlaku vždy jeden vagón, který byl vybaven protiletadlovými kanony a kulomety. Několik vagónů pak sloužilo jako pojízdné „kasárny“. Celkově ve vlaku pokaždé cestovalo více než 200 lidí.
Na všech místech, kudy vlak projížděl (např. mosty, nádraží, tunely), byla provedena prohlídka a nejrizikovější úseky cesty vždy hlídali vojáci. Pokud se Hitler rozhodl vyjet, byly všechny vlaky na trase odsunuty na odstavnou kolej. Sami drážní úředníci se informaci o příjezdu Hitlerova vlaku dozvídali většinou až na poslední chvíli, aby se zamezilo možnosti atentátu.
Adolf Hitler se vítá s Konradem Henleinem.
Dokumenty o konkrétní cestě a konkrétním složení vlaku byly vždy po jízdě zničeny, dokonce i běžná hlášení. Odkud, kam a kdy vlak jede bylo pokaždé přísně utajeno. I kdyby informace unikly do nesprávných rukou, vyjížděl ještě před Hitlerem podobný vlak, ve kterém však seděli pouze důstojníci a vojáci, který měl zmást případné útočníky. Když existovalo větší bezpečností riziko, jely falešné vlaky dokonce dva.
Kde vlak jezdil?
Původně vlak sloužil jako hlavní velitelský štáb Německé armády v době boje proti Řecku. Hitler se v něm pohyboval v relativní „blízkosti“ fronty a s generály probíral další postup. Často si do vlaku taky zval diplomaty a důležité osobnosti na různá jednání. Nakonec v něm Hitler jezdil prakticky na všechny své cesty a po celé Evropě.
Až v roce 1941 Hitler vyměnil svůj vlak za více bezpečnější komplexy bunkrů (např. Vlčí doupě), ze kterých dál řídil a konzultoval vojenské operace. Vlak však dále používal na své cesty.
Po vstupu Spojených států do války pak vlak přejmenoval na „Brandenburg“.
Vlaková móda a poslední cesta
Hitlerův vlak byl propagandistický symbol. Hlavně na počátku války se Hitler i rád ukazoval a všude, kudy projížděl, usměvavě mával z okna svého vlaku na místní obyvatele. Po jeho vzoru si pak své „osobní“ vlaky začali pořizovat i další přední nacisté. Joachim von Ribbentrop používal např. svůj osobní „Ministerzug“ ("Ministerský vlak"), Hermann Göring měl svůj Sonderzug „Asien“ ("Zvláštní vlak Asie") a svůj vlak měl i Heinrich Himmler nebo třeba někteří přední generálové.
Svou poslední jízdu pak Hitler absolvoval v lednu 1945, když odjel do Berlína. Tehdy zřejmě ještě netušil, že ve svém vlaku už nikdy nepojede. Vlak byl následně odvezen do Rakouska a před svou sebevraždou nařídil Hitler jeho zničení. To se nakonec podařilo jen částečně.
Hitlerův osobní vůz byl kompletně zničen, ale ostatní vagóny i lokomotivy se zachovaly. Tyto vagóny pak používali spojenečtí generálové, ale i známé osobnosti. Německý spolkový kancléř Konrad Adenauer si např. nechal ze zbývajících vozů sestavit svůj vládní vlak.
Nakonec byly zbývající vagóny všech zvláštních vlaků přestavěny a zmodernizovány. Při své návštěvě Německa v nich pak jela např. královna Alžběta II. nebo členové skupiny Beatles.
Zdroje
