Článek
Zajcev prožil své dětství v oblasti Uralu. Zde skutečně často lovil jeleny a vlky společně se svým dědečkem a bratrem, což mu dalo dobrý základ pro jeho budoucí kariéru.
Nejednalo se ale o nějakého celoživotního pasáčka či lovce. Studoval střední průmyslovou školu a v roce 1936 nastoupil jako úředník k námořnictvu. Až rok po vypuknutí německé invaze byl povolán (dle některých zdrojů dobrovolně požádal o přeložení) k bojovým jednotkám.
Stalingradské peklo
Zajcev se k boji poprvé dostal ve městě, které mu nakonec vynese slávu. Ve Stalingradu prvně působil jako obyčejný voják, ale protože si jeho okolí všímalo jeho střeleckých dovedností, byl záhy přeložen k odstřelovačům.
Ve své nové roli byl velmi úspěšný a jistě si zaslouží respekt, ostatně jako každý, komu se podařilo Stalingradské peklo přežít. Zajcev měl trpělivost, dobrou mušku a zkušenosti z lovu. Navíc si uměl vhodně vytipovat lokace k ukrytí a flexibilně měnil pozice. Nepřátele likvidoval po desítkách a zdálo se, že on sám je „nezranitelný“.
Toho dokázala využít sovětská propaganda, která zoufale hledala jakýkoliv stimul pro pozvednutí klesající morálky vojáků. Kult obávaných odstřelovačů se rozjel naplno. Pořádaly se dokonce „soutěže“ o největší počet zabitých Němců. Vítěz pak dostal medaili „Za statečnost“ a titul „Vzorný odstřelovač“.
Celkem Zajcev zabil kolem 250 nepřátelských vojáků. Lehce zraněn byl za celou válku několikrát a jednou málem přišel o oko při dělostřeleckém útoku.
Legendární souboj s německým odstřelovačem
Celosvětově známým se stal díky svému údajnému souboji s německým odstřelovačským esem. Že by ale někdy německé velení skutečně vyslalo na Zajceva svého odstřelovačského šampiona se nikdy nepotvrdilo. Zajcev sice skutečně zneškodnil několik německých odstřelovačů, ale jednalo se o „běžné“ příslušníky odstřelovačských jednotek. Odstřelovačů působily na obou stranách desítky. Legendární souboj dvou odstřelovačských es je tak pravděpodobně výmyslem tehdejší propagandy.
Sovětům se nezdál ani jeho původ. Proto se akcentoval spíše jeho „Uralský“ původ a image pasáčka se skvělou muškou. O tom, že zbytek svého mládí strávil studiem střední školy a poté dělal úředníka se moc nemluvilo.
Pro sovětskou propagandu byl každopádně cennou osobností. Po jeho uzdravení v roce 1943 mu byl udělen titul Hrdina Sovětského svazu a měl na starost výběr a výcvik nových odstřelovačů. Krátce se ještě vrátil i na frontu a válku ukončil v hodnosti kapitána.
Poválečné působení
Zajcov tedy skutečně patřil mezi elitní odstřelovače, nicméně nebyl ani zdaleka tím nejlepším. Za to byl a je tím nejznámějším. Sovětský odstřelovač Ivan Sidorenko např. zastřelil přes 500 nepřátelských vojáků a Zajceva tak dvojnásobně překonává.
Po válce Zajcev u armády nezůstal. Usadil se v Kyjevě, vystudoval vysokou školu a stal se ředitelem továrny na textilie. Tím zůstal až do své smrti v roce 1991. Pohřben chtěl být ve Stalingradu, což se mu splnilo až v roce 2006, kdy bylo jeho tělo s vojenskými poctami převezeno z Kyjeva do Mamajovy Mohyly v dnešním Volgogradu (dříve Stalingrad).
Zdroje
