Článek
Dostali jsme za dobré chování pobyt v Krkonoších v polské Szklarske Porebe. Už v Tanvaldu je mi jasné, že ozdravný výlet je v podstatě zakuklený pochod smrti. V tomto městečku, které se snažím projet tak, aby Jindry pohled nepadnul na rozhlednu Tanvaldský špičák,nepomáhá ani že kruháč projedu po Anglickém způsobu. Jindra totiž o tomto nepřátelském místě už dávno ví. Nakonec o nic nejde, jenom vystoupáme 1,5 km dlouhou sjezdovku a jsme u zavřené rozhledny. Když se zbaběle zmíním, že jsem ještě nedobral antibiotika, dostanu přednášku o škodlivosti obezity. Uznávám, že rakev na moji míru, by stála dost peněz, počkám až mi tep klesne pod 200 a strništěm bos se vydám okružní cestou k autu. Konečně za Jelenou Gorou dorazíme k cíli, tedy k resortu Blue Mountains ve městě Szklarske Porebe. Dnes stihneme již jen bazén, saunu a spánek za konejšivých zvuků klimatizace vedoucí zřejmě stěnou ložnice. Ráno se strašlivě přecpu u snídaně. Nedělám tyhle věci z hamižnosti, ale prostě nesnesu pocit, že jsem z nabídky neochutnal od všeho kousek. Jindra mě dokutálí do města, kde se chystáme nakoupit slanečky v Bedronce. Je to takový náš malý polský rituál. Oooooo já nešťastník, od Bedronky se na kopci vzdáleném 5,5km a vysokém 1100m tyčí silueta rozhledny. Program na dnešní odpoledne, hned po masáži je mi tedy znám. Nakonec všechno dobře skončilo, rozhledna byla opět zavřená a cestou zpět jsme navštívili místní pivovar a já přežil.Večer opět balneo, spořádáme slanečky a sýr, dopijeme modrý Gin a to-nic a já se těším, že zítra se podíváme k místnímu vodopádu vzdálenému jen 1,7km. Počítám, že svislou stěnou. A potom hurá domů za odpočinkem.
