Článek
Před pár hodinami byl zveřejněn návrh, aby se české a moravské děti začaly učit cizímu jazyku dříve, než se dělo doposud. Současný požadavek zahrnuje, že prvnímu cizímu jazyku se počínají učit od třetí třídy ZŠ a ke druhému mají přistoupit nejpozději v osmé třídě. Nově se lhůta zkracuje o dva roky v obou položkách. Jedná se o dobrý nápad? Je věc jednoznačná? Zkusme se podívat na několik poznatků a zkušeností. Pochopitelně nevyznívají jednotně. Na ilustraci hned na počátku připomenu - jak se naloží s tzv. slabšími žáky, kteří zaostávají v základních věcech a evidentně nezvládají současné požadavky?
Zaslechl jsem horování nadšeného učitele AJ, který hovoří o „super nápadu“. Nadšení bylo z jeho hlasu jasně slyšet. Zněl, jako kdyby měl za úkol svoje okolí přesvědčit o správnosti postupu. Svoje stanovisko podporuje známým algoritmem - „čím dříve, tím lépe“. Zajisté s ním můžeme souhlasit. Vědecké poznatky mu navíc dávají za pravdu. Mělké a doposud nevytvořené mozkové struktury jsou lépe připraveny na příjem nových podnětů než u starších dětí. O dospělých ani nemluvě. Takže by vše mělo krásně frčet, ne?
Doplňuje, že na základě své praxe vnímá děti jako houby lačnící po nových informacích. Tady bych si dovolil jeho výrok částečně rozporovat. Nesporně je najdeme, ale zdaleka tak nelze mluvit o všech. Stačí zavítat do jakékoli třídy a příchozí spatří něco docela jiného. Samozřejmě najdeme velký rozdíl mezi dětmi na prvním a na druhém stupni. Co se většinově jeví? S rostoucím věkem klesá zájem dětí o školu, výuku a dozvídání se. Jako kdyby vzpomenuté houby vysychaly a následně neměly šanci se vrátit do původní podoby. Co s nimi člověk zpravidla dělá? Obvykle je nechá ležet, nezabývá se jimi a míří dále, za lepšími kousky. Proto bychom se měli zamyslet, jak budeme cizí jazyk učit ony „unavené houby“. Klidně si za ně dosaďte „nemotivované či přímo hloupější děti“. Jde o vážný námět, k němuž se dostaneme zanedlouho.
Podobně bychom se mohli dívat na dění v rodinách. V kolika se daří vytvářet podnětné prostředí? Komu z dětí dnes rodiče čtou, povídají si s nimi a rozebírají obsah a smysl přečteného? A kdo z matek a otců by se „zdržoval“ vysvětlováním v pohádce či v jiném příběhu používaných slov, obratů a přísloví? Zřejmě si neuvědomuje, jak své dítě ochuzuje a jakou mu chystá obtížnější pozici v pozdějším osobním, rodinném a pracovním životě. Zdůrazněme, že právě zachycování a chápání významů a souvislostí je pro zdar výuky jazyka potřebné a spíše nutné. Většinou jsou rádi, když dítě navečer vypadne, vezme si mobilní telefon a/nebo tablet a upře zrak na displej a dá pokoj. Mají všeho za celý den plné zuby a těší se na svoje aktivity, často umělé, zbytné a elektronické.
Mezi důležitými podpůrnými argumenty pro změnu najdeme tezi, že naši žáci a žákyně nejsou v jazycích moc dobří a že danou oblast je zapotřebí o hodně vylepšit. Nelze než kývnout. Žijeme-li v otevřeném a vzájemně propojeném světě, je znalost jazyků zásadní. Více jich ovládat nebo aspoň jim porozumět otevírá mnoho příležitostí. Nemyslím jen pracovní a výdělečné. Pro leckoho je užitečné po jiných zemích cestovat, vzdělávat se, poznávat odlišné kultury a jejich bohatství a zvláštnosti, lidi a třeba si najít cizojazyčného životního partnera. Nebo jen přítele či kamaráda. Tady všude se znalost jazyka bude nesporně hodit. Na další pohledy a aspekty se vrhneme příště. Především na tzv. odrazující momenty.
