Článek
Na pár minut bych se rád ještě vrátil k brigádnické činnosti. Jak jsme mohli vidět, není pokaždé pouze zdrojem peněz pro studenty a studentky. Leckdy se na ní seznámí s praktikami, které překvapí nejen je. Prosím, pomiňme nyní sexuální stránku, byť by leckoho pozornost připoutala.
Za sebe jsem mnoho dodat nemohl. Moje brigádnická činnost se soustředila na trhání jablek, česání třešní a sběr borůvek a později brambor. Občas se tam nějaká myška sice objevila, ale brzo zmizela a do „procesu“ se nepřimíchala. Později jsem vcelku pravidelně docházel do mlékárny, kde jsem si ničeho nepatřičného nevšiml. Špatně jsem se díval? Měli tam dění pod lepší a větší kontrolou? Jako větší problém si mi zdálo, že na sobotní a nedělní směny občas někdo z kmenových lidí „zapomněl“ přijít, případně se dostavil později, neboť po předchozí dlouhé noci s obtížemi zvládal ranní vstávání. Spíše nezvládl! Za ně jsme jako gymnazisté museli pilně zaskočit. Plán byl jasně dán a kritéria nastavena. Proto se někdy musel i čas drobet nastavit. Nestěžovali jsme si. Úkolem bylo splnit normu.
Abych drobné obecenstvo přece jen „barvitě“ zaujal, připomenu TV reportáž, jak v prostorách nejmenovaného supermarketu upravovali nazelenalé maso, které se neprodalo ani ve slevě. Předložené verzi jsem věřil, poněvadž něco mírně podobného jsem zaslechl od jiné důvěryhodné osoby. Popisovala specifické úpravy masných výrobků, kdy se třeba poněkud oslizlý povrch uzenin otře teplou vodou s pár kapkami octa - a buď jde zase na prodej nebo je zamražen a jeho nabídka přijde na řadu o něco později. Mě osobně napadá, že by se skoro nebo úplně prošlé uzeniny mohly dostat do místního provozu rychlého občerstvení nebo do tzv. spřátelené restaurace. Na úseku masa supermarketu se odepíšou a „zmizí“. Někdo zavolá někomu, který si je přijede vyzvednout. Proběhnou procesem „vaření“ a nikdo nic nepozná. Zejména pokud se přidá dost soli a koření. Nejen jich. Kromě upevnění „dodavatelsko-odběratelských vztahů“ se vytvoří zisk, dokonce vyšší než z běžného vaření. Jak chytré, že? Tady si nejsem jist, jestli by - byť pozorný - brigádník něco z probíhajících algoritmů zjistil. Zpravidla by byl rád, že stíhá, jak má. V modernější verzi už vůbec nestihne, neboť potřebuje zároveň ještě „hlídat“ mobilní telefon. Co kdyby…
Poznatky z brigád na sebe berou ještě následující podobu. Jak vím od jedné starší paní, rozhodně nedostala příležitost proválet prázdniny. Naopak byla vedena k práci. Po letech může prohlásit, že jí jednotlivé kroky rozhodně nepoškodily. Postupně si zvykla a již od počátku docházky na druhý stupeň chodila někam pomáhat. Během plnění úkolů se jí nic zásadně špatného nestalo, ale negativní dohra přece jen přišla. Během jedné brigády si vydělala dost, aby s menším příspěvkem rodičů měla na nové jízdní kolo. Moc se z něj těšila a vážila si ho. Několikrát se na něm hezky projela, zejména když mířila za kamarádkou na druhý konec města. Cítila, jak díky pěknému kolu povyrostla nejen v jejích očích. Sama si ani neuvědomila, že pokud nadzvedla hlavu, což může být hodnoceno jako znak vyššího sebevědomí, ale jiní by tu mohli spekulovat o projevech arogance. Protože si lidi vše neřeknou, leckdy dochází k nedorozuměním. Někdy ač si promluví!
Obdiv vůči sobě nebo směrem ke kolu spatřila také u několika dalších. Cítila se potěšena. Dohra však nedopadla příznivě. Svého času opravovali rodiče jejich rodinný domek. V noci přišla bouřka a shodila část lešení, která spadla na nové jízdní kolo. Neštěstí nebylo poškození veliké, avšak vady na kráse se jasně projevily. Především šlo o pár odřenin na velmi viditelných místech a otec musel vyměnit nejméně čtyři dráty. Radost zákonitě již nebyla tak velká jako prve. Ale brigádu příští rok nevynechá!
