Článek
Od ne jednoho významného myslitele jsme mohli zaslechnout konstatování, že na vzdělání velmi záleží, zda a nakolik bude národ kulturní, vyspělý a úspěšný. Možná nebude chybou si připomenout, že obyvatele některých zemí vnímáme jako docela vzdělané, zatímco u jiných jsme na pochybách a dáváme jim spíše horší hodnocení. Na posuzování jiných máme sice právo, ale především bychom si měli zamést před vlastním prahem.
Jak se postupně dostává do povědomí, chystají se změny v celkové přípravě učitelů. V souvislosti s nimi je třeba poznamenat, že takřka žádná změna nemá na růžích ustláno a hlavně se neprovede sama. Již dnes je možné slyšet názor, že někteří učitelé nic měnit nebudou a že si ponechají dosavadní systém, který znají a jenž jim vyhovuje. Jenže problémem je, že obvykle nevyhovuje žákům a studentům a především není efektivní. Přesněji poznamenáno - výsledky nejsou, jaké by měly být, tj. aby děti byly na úrovni vzdělané a pro život solidně připravené. Je však vůbec možné cíl v předložené podobě dosáhnout?
Je snad věc položena tak, že systém výuky má vyhovovat hlavně učitelům? Podstatou změny je místo pravidelného a úmorného sdělování sumy informací naučit žáky a studenty s nimi správně a efektivně pracovat. Jinými slovy - kráčí o proces jejich vyhledávání, shromažďování, vyhodnocování, scelování, analyzování, kritického posuzování a poté aktivního využívání. V éře dezinformací automaticky přibývá ověřování. Práce s informacemi by měla mít kladný vliv na rozvoj osobnosti žáka, což dnes mnohde chybí. Zdá se, že jeho profil spíše deformuje. Jako kdyby se dostával do víru, jehož tlak je nad jeho síly a schopnosti. Snaží se, ale nevítězí. Problém je, že si neuvědomuje nebezpečí.
Svého času padla zmínka o působení nekvalifikovaných pedagogů, s jejichž začleněním a působením jsou leckde spokojeni ředitelé, kolegové, rodiče i děti. Možná je z podobné návštěvy ve škole nakonec spokojen i školní inspektor. Buď si pedagogických prohřešků nevšímá, aby nemusel nic řešit a mohl spokojeně odjet zpět do své od dětí izolované kanceláře, nebo dokonce nekvalifikovaného pochválí za „nevšední a novátorský“ přístup. Případně hned vidí a ví, co dělá špatně a pak bývá zpracování kritického zápisu hračkou. Navíc v něm v záporném smyslu nemusí jmenovat nikoho ze spřátelených a pravděpodobně lépe připravených pedagogů. Jak snadné.
Takže všichni jsou spokojeni a proces „úspěšně“ plyne dál. Hlavně ať se děti moc nešikanují, něco nerozbíjejí, neteče krev, nekradou a nepovraždí se. Proč se zabývat jejich výchovou? Přílišný přepych. Stačí, když absolvují základní minimum, co nejrychleji vychodí pár tříd a jdou vydělávat. Ze školního vyučování a z vysvědčení se rodina nenají. Jde o konstatování pravdivé - leč krátkozraké. Úplnou pravdou je, že díky vzdělání může jedinec vybírat ze širší nabídky pracovních příležitostí a vydělávat více, byť se tak stane o něco později. Rodiče a částečně i děti by měli být schopni vedle naplňování krátkodobých cílů uplatňovat rovněž střednědobý pohled. Nejde jen o fakt vyrovnat se se školními požadavky dnes, ale co díky své současné přípravě dokážou později v budoucnosti.
Ne vždy je nekvalifikovaný jednotlivec tzv. požehnáním. Jedním z konkrétních případů jsou osoby, které se nejprve vypravily do západních zemí mýt nádobí, starat se o děti a uklízet a vracejí se jako učitelé cizího jazyka. Sám jsem zažil podobného jedince na výuku anglického jazyka. Jeho výslovnost byla ve srovnání s předkládanými profesionálními materiály asi tak průměrná, slovní zásoba o něco slabší a znalost gramatiky a pedagogických zákonitostí vyučovacího procesu takřka katastrofální. Byl pouze na úrovni „no, je to tak, ale proč, to vám nedokážu vysvětlit“. Pro dospělého je potřebné až nutné, aby věděl, proč se věci dějí tak a ne onak, protože hledá příčinné souvislosti a vysvětlení, díky nimž si probírané učivo lépe zapamatuje. U nejmenších dětí probíhá osvojování jinak, ale tím bychom se dostali do jiné kapitoly. Na položenou otázku z nadpisu se odpovídá velmi těžko. Než však dojde k úpravě systému přípravy učitelů, bude dobré vzít v potaz minulou dobu, aktuální přítomnost a vizi budoucnosti. Až pak by mohla a měla vzniknout koncepce, na základě jejíž realizace se naše země stane vzdělaným a úspěšným národem.
Poslední poznámkou je, že také současná vláda o oblasti školství a vzdělávání uvažuje a mluví. Sám premiér - vycházející z daného prostředí - před několika týdny pronesl zásadní projev. Můžeme si myslet, že se něco změní a zlepší? Co by se muselo stát?
