Článek
Po úvodu si dovolím nabídnout výlet do minulosti, čímž vlastně výše zmíněnou průpovídku aspoň trochu naplním. Jako první si pamatuji podobu podvozků u nákladních aut jako hraček. Jak známo, vypadají jednoduše. Nebylo proto divu, že jsem se snažil o něco později spatřit opravdovský. Měl jsem štěstí, i když náklaďáků se v naší vesnici moc nevyskytovalo. Otec mi dovolil v továrně pod jeden vlézt. Oproti hračce jsem zjistil dost velký rozdíl. Předně se dole vyskytovalo o mnoho více trubek, nosných prvků a kabelů. Prostě zážitek. Ač jsem asi byl mírně zklamán, přesto jsem na svoje hračky nezanevřel a nadále převážel spousty materiálu k velkým stavbám na rodinném pískovišti. Ještě si pamatuji, že jak jsem rostl, stoupala potřeba větších nákladních vozidel. Samozřejmě proces tu trval jen do určité doby. Během dospělosti se moje zájmy ubíraly jinudy, a tak jsem vlastně ani nelitoval, že pozdější děti měly k dispozici větší a propracovanější náklaďáky. Pokrok nezastavíš…
Opustím řešený typ přepravy a přejdu na železnici. Ne snad že bych se ohýbal pod vagóny a zkoumal tvar a vzezření podvozků. Patrně by se jednalo o rizikové počínání. Spíše mě zaujala jedna kapitola na dlouhé cestě do SSSR. Nepamatuji si již detaily, ale v Čopu musely být vagóny přestavěny z našeho českého na sovětský širokorozchodný systém kolejí. Měl jsem možnost pozorovat obsluhu při manipulaci a musím říct, že se s výměnou pro rychlík s patnácti vagóny se muži v pracovních oděvech vyrovnali docela rychle. Pochopitelně nedosahovali tempa mechaniků během závodů F 1. Že by jejich konání ale bylo snadné, bych rozhodně nepodepsal. Zážitek se stal součástí celkové mozaiky putování po velké zemi.
Pak mi do života vstoupilo vlastní auto. Od starších a zkušenějších jsem si vyslechl, že o podvozek je třeba pečovat, především ho nastříkat antikorozním prostředkem, aby lépe vzdoroval mrazům, dešti, posypu a dalším protivenstvím na silnicích. Požadavek jsem jasně chápal, měl věcnou podstatu a zkušenost jiných nepodceňuji. Jenže jak akci provést? Nabízela se tzv. kolíbka. U koho by se dala sehnat? Opět znalejší mě odrazovali, neboť auto se tak prý poškozuje. S něčím se v něm hne a pak nedělá dobrotu. Představa dalších komplikací mě znepokojovala. Nakonec k plánované akci vůbec nedošlo.
A nyní se dostávám do čtvrté etapy pojednání o podvozcích. Právě jde o onen spouštěcí moment dnes předložené písemné anabáze. Je léto a kolem skákacího hradu je shromážděno pár rodičů a opodál pod slunečníky malé restaurace ještě o hodně více. Děti skáčou a výskají, jezdí, honí se a šťouchají do sebe. Jen občas se ozve varovný hlas matky či otce. Potomci však většinou nereagují, neboť jsou poněkud v transu a nic nezaslechnou. Náhle mužská část zpozorní. Do jejich zorného pole přišla žena se skutečně výstavním podvozkem. Dámy prominou. Tvar jako do ideální podoby vysoustruhovaný. Hned by mohl být vyfotografován do jakéhokoli příslušného časopisu. V oděvu i bez něj… Radost pohledět - včetně ne písemně „stanovené“ mezery v nejhořejší partii. Hlavně muži budou vědět, o čem se vede řečech a o jaký rozměr se jedná. Svou mírně dráždivou strůjí svoji přednost mladá paní více než dostatečně zdůraznila. Vše podtrhla sebevědomým výrazem a na první pohledem odhadovaným věkem lehce nad 30 let. Nedostižné spojení mladosti, svěžesti, pohlednosti, funkčnosti a zkušenosti… Troufám si tvrdit, že většině mužů se zatajil dech a erotické představy se jen rojily. Části jistě vyschlo v ústech a zamrazilo je na zádech. Pár chloupků jistě povstalo. A co jinde? Se zraky na ni upřenými náhlou vyprahlost zapíjeli - bez vědomé kontroly - většími doušky. Podvozek natolik zaujal, že si nevšimli, že velikost ňader za ním poněkud zaostává. Kdyby s ním „držela krok“ a měla tendenci vyskočit ven, nevím, co by se kolem hradu dělo…
Jak ze života víme, leccos se dříve nebo později zkazí. Mladice s bájným podvozkem měla dítě, což ale nebývá překážka. Jenže ji vůbec neposlouchalo a uteklo na zmíněný hrad. Když mladá maminka nabyla přesvědčení, že si dítko zaskákalo dost, volala ho k sobě. Neposlechlo. Zkrátím proces a napíšu, že upozorňovala, prosila, slibovala a posléze na několik etap postupně zvyšovala hlas. Její akcie začaly klesat a spíše padat. Nic platno. Vyzula si boty, mrskla jimi o písečný podklad a vlétla do atrakce a dítě poměrně nešetrně vytrhla a s peskováním ho táhla ven. Vzpouzelo se a jednu dostalo. Jakápak trpělivost se zlobičem! Rázný zásah je účinným řešením.
Tlak v mužích poklesl. Nedostižný výtvor přírody je vzrušující, avšak doma by ho asi mít nechtěli. K čemu hříšně krásné tělo s ječákem a se sklonem k násilí? Mladá paní změnu atmosféry zřejmě vycítila. Se zrudlou tváří se rozhlédla kolem sebe a s pohledem „promiňte“ a následně se sklopenými zraky se ohnula pro boty - pohled pro mužské oči k nezaplacení -, pevně stiskla ruku dítěte a promptně vyklidila scénu. Jak se správně a moudře říká a píše - není všechno zlato, co se třpytí. Můžeme spekulovat, co mužům a zřejmě i ženám utkví v paměti. Pronikavý hlas? Orientace na cíl? Napjatá kůže a její bezchybný povrch? Klenutost a vábivost tvarů? Fantazii se meze nekladou…
