Článek
Prozatím jsme se porozhlédli po kladných stránkách a podpořili nový nápad, jak byl zmíněn v nadpise / viz Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-anglicky-od-prvni-tridy-hura-76252/. Prostor by měl dostat též jiný názor. Co je jeho podstatou? Co bude prospěšné připomenout a zdůraznit?
Při debatě o uspíšení výuky cizího jazyka se objevuje názor, že pokud se vhodně dětem podá, budou se ho učit rády a snadno. Zde si nejsem plně jist, ale pozici řečníka chápu. Podmínkou je, aby výuku prováděl jedinec, který oním jazykem vládne na výborné úrovni. Kolik jich ale v českém školním prostředí najdeme? Kdo ho umí excelentně, tak přece půjde někam, kde mu více zaplatí, ne? Logika tržních vztahů je jasná. Ledaže by nad ekonomickými převážily psychologické aspekty, kupříkladu se mu líbí učit, nemá žaludek na prosazení sebe v soukromém sektoru, má rád děti, dobře se cítí právě ve škole, na ZŠ panují takřka optimální vztahy, má potíže se změnami, ve škole si již zvyknul atd. Vše je možné. Pokaždé se bude jednat o speciální směs, která by měla být respektována, nikoli zesměšňována. Každý si hledá svou cestu, parketu a směr. Kdo se snaží učit cizí jazyk, měl by být vítán. Pokud patří mezi kvalitní učitele a lektory, měla by být radost a zájem ještě vyšší.
Předchozím odstavcem jsme se překlopili do poněkud problematické části. Kromě samotné existence nebo naopak absence nejlepších učitelů je záhodno se ptát - kde jich tolik seženeme? Kdo bude ochoten jít učit? Někdo se na výzvu nepochybně přihlásí. Avšak o jakou kvalitu půjde? Co jestli bude pouze o tři lekce vepředu před svými svěřenci? Nemluvě o výslovnosti! A nezapomeňme na potřebné pedagogické kvality. Nestačí jen umět cizí slovíčka a základy gramatiky! Učit by zajisté neměl třeba umývač nádobí. Nic proti němu, ale…
Nachází se tu ještě jeden vážný prvek. Abychom děti zaujali, je nutné k nim přistupovat jinak než k dospělým. Kdo ovšem bude schopen a ochoten oživit a prakticky využívat známé heslo - škola hrou? Poznatky z praxe a z výzkumů ukazují, že mohou-li si děti hrát, učí se rychleji, opravdu rády a někdy až s nadšením. Dokonce existuje přesvědčení, že cizí jazyk by se mohl stát něčím jako „milou záležitostí“. Dotaz proto zní - je dnešní škola připravena, aby si v ní děti hrály? Lze něco podobného připustit? Kdo by si dovedl „anglickou hru“ představit? Pustili by sem dnešní rodiče své děti?
Jak se mezi lidmi říká, nejlepší má přijít na konec. Já bych si dovolil onu zvyklost porušit a na závěr poukázat na - z mého pohledu - největší potíž. Je jí úroveň dnešních dětí. Než někdo změnu ve výuce odsouhlasí, byť se tak bude dít na základě dobrých úmyslů a s ohledem na hezké a logické plány do budoucna, měl by se zamyslet nad následujícími otázkami. Jak se budou cizímu jazyku učit děti, které neumějí ani česky? Natož pořádně! Nemyslím na cizince. Upozorňuji na české děti, na něž dnešní rodiče nemají čas, nečtou jim, nepovídají si s nimi, jsou opožděné, jak mj. svědčí nejvyšší počet odkladů v Evropě, mají špatnou výslovnost, chybí jim schopnost soustředění, neboť se zničily vlivem / spíše vinou / přijetí nabídky moderních informačních a komunikačních technologií. Mnohým chybí vhodné motivy, aby se vůbec vzdělávaly. Vidí kolem sebe tolik příkladů, jak se dá tzv. lehce procházet životem.
Obrazy nejsou nijak přehnané, jsou žel každodenním průvodcem v práci příslušníků pedagogického sboru. O nedostatcích v kázni, pracovitosti, cílevědomosti a osobní odpovědnosti ani nemluvě. Avšak uznávám, že leckdo může uspíšení výuky jazyků u dětí vidět jinak.
