Článek
Dnes už o ní víme docela dost, jak nám ukázaly předchozí příspěvky / viz článek a ještě článek. Dnes se vypravíme do závěru armádní akce. Jaké myšlenky a poznatky by nám neměly uniknout?
Pro leckoho se kurz stal osobní výzvou a reálnou příležitostí, jak se více sám o sobě něco dozvědět, tj. postoupit v sebepoznávání, což patří mezi nejobtížnější úkoly života člověka. Není proto divu, že se zde vyskytl psycholog a kaplan jako doprovod. Jak široké, hluboké, bohaté a efektivní bylo jejich působení, se patrně jako osoby „venku“ nedozvíme. Odhadoval bych, že se obohatili všichni. Každý svým způsobem. Budeme věřit, že půjde o pozitivní stránky, jak se konečně správně očekává. A leccos bude využito v novém běhu, pokud se uskuteční. Já si myslím, že proběhne. Jedná se o vhodnou popularizaci a propagaci vojska.
Nezapomeňme na fakt, že leckomu se může zalíbit plnění úkolů a úkonů ve složitějších podmínkách ve srovnání s civilním prostředím - na řadu kroků je méně času a mnoho z nich je časově omezeno a normováno. Kupříkladu jde o sborku a rozborku samopalu a dalších ručních zbraní, nasedání na určené místo do BVP, tanku atd. Registrujeme zvýšené nároky na spolupráci, kde přímo v praxi chlapci a dívky jasně vidí, že řeči o klíčové kompetenci, jak je zaslechli někde na škole, nejsou planou teorií, ale vystupují jako bezpodmínečná nutnost. Svou roli sehrál rovněž úsek stravování, ať již půjde o výdej do ešusu nebo přidělení porce na talíř, přičemž se o druhu, obsahu a množství nediskutuje. Rychle sníst a zase vpřed…
Mezi vrcholné zážitky se jistě zařadil noční přesun. Vyzkoušet si ho může každý člověk, ale absolvovat ho v uniformě, v řízené skupině a při dodržování stanovených zásad pro přesouvání vojenské jednotky, jde o úplně jinou úroveň a pocit. Nemluvě, pokud byly pohybujícímu se tělesu tzv. nahrány rizikové situace typu „překonat překážku“, „zrychlit“, „ukrýt se“, „nepřítel vpravo“, „ošetřit raněného“ atd. Tady se mj. žádá skloubení několika druhů vědomostí, znalostí, dovedností, zkušeností a schopností. Opět kráčí o algoritmus, který by měli znát už ze školy - jmenuje se interdisciplinární přístup nebo také výuka průřezových témat. Zde bývaly ozbrojené síly dávno o několik desítek let vepředu před civilním školstvím. A nesporně je tomu tak i v současnosti.
Co bude po ukončení kurzu? Na všechny čeká slavnostní přísaha a po ní se stanou vojáky v záloze. Nicméně „akce“ se zvýšenou pravděpodobností jako celek nekončí. Byl získán velmi cenný „materiál“, který by rozhodně neměl zapadnout. Vzorek není dostatečně reprezentativní, ale nějaké závěry si vytvořit zajisté můžeme. Bylo by potřebné a užitečné hledat odpovědi na následující otázky. Co mladí lidé vnímali jako hlavní problém? Nedostatek volného času? Fakt v podstatě mizivého podílu na rozhodování? Odloučenost od moderních informačních a komunikačních technologií? Oblast zátěže a stresu? Různé jevy a procesy tělesné a duševní rovině? Zvládání případných abstinenčních příznaků, kdy si člověk nemůže uspokojit své ne/zdravé závislosti? Prvky spojené s relativně dlouhodobým pobytem ve skupině - ve dne i v noci? S odloučením od blízkých osob? Že je skoro na vše málo času? Že se během určené doby musí zvládnout poměrně vysoký počet úkonů? A co ještě?
V neposlední řadě platí, že kurz ukázal velmi pozitivní směr a zřejmě přinesl osobní a silně prožité poznání jako - vojáci nejsou „divní“, něco fakt umějí, vyznají se, jsou profesionály na svém místě, jejich práce má smysl, jsou ochotni pomáhat, mají fakt bezva partu atd. Pochopitelně se leccos mění ve světle zhoršující se mezinárodní politické situace. Nechme se překvapit, co vše bude následovat.
