Článek
Několik poznámek, postřehů a konkrétních obrazů se již stalo součástí našeho poznání / viz Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-jak-bude-vypadat-den-ucitele-za-deset-let-188171 /. Dnes v souladu se slibem, který je na rozdíl od politických představitelů a jejich proklamací naplněn, postoupíme dále.
Padla zmínka o vzniku koncepce slučování menších škol. Místo nich začaly vznikat tzv. svazkové školy. Proto máme na školních budovách pozměněné nápisy, ve zkratce kráčí o SZŠ. Proces nejde vůbec označit za lehký a jednoduchý. Na četných setkáních místních samospráv proběhla dlouhá řada jednání. Jejich obsah a podoba se na mnoha místech vzájemně hodně podobala. Nic se nerodilo lehce.
Starostové se nechtěli svých škol vzdát. Vždyť se jedná o vizitku vesnice! Jakési pomyslné místní rodinné stříbro. Obec bez školy? No - nemyslitelné. Co řeknou občané? A jak se vysloví rodiče? Kam by své děti dali? Málokdo však otevřeně hovořil, že by mohl přijít o svou úřední pozici. Mnoha z nich se zalíbila, byť byla spojena s přemírou úkolů, potíží a starostí. Inu - proto se stali starosty, ne? Nebo jim máme přisuzovat jiné úmysly, přání, touhy a cíle? Do hlav se nevidí. Po dva roky se setkávali, průběžně na sebe nevraživě hleděli a hájili si svá teritoria, než pod tlakem vyšších orgánů, které neměly a nemají vztah k místu a rozhodovalo se jim řádově lehčeji, a přirozeně také zásadního nedostatku peněz dospěli ke kompromisu.
Co se dalo čekat? Nikdo s ním nebyl spokojen, ale vznikl. Musel! Málokdo věřil, že k úsporám dojde. Většina se vyjadřovala velmi skepticky. Průběžně podávali informace školám, kde se mezitím bohatě rozvíjely fámy, spekulace, dohady a částečně také panika. Řada vyučujících se začala ohlížet po jiných místech. Avšak zjišťovali, že jinde probíhají stejné procesy, někde ještě bolestněji a chaotičtěji. Občas i bezohledněji! Proto „raději“ zůstávali a vyčkávali. Někteří se bavili výhledy, jak bude proces v praxi vypadat. Ano, budou se muset přesouvat mezi obcemi. Naštěstí nejsou vzdálenosti velké. Ale čím budou jezdit? Vlastním autem? Kdo bude cesty platit? Řekne jim někdo, že jde o jejich problém? Není divu, že leckdo navrhoval nákup elektrokol a elektrokoloběžek. Dostaly se do módy a chtěl je vlastnit kdekdo. Nejdřív se mu vysmáli. Později začali chápat, že nešlo o legraci, ale že by se mohlo jednat o schůdné řešení.
Když se po řadě měsíců proces klopotně blížil k závěru, který prve nikdo nechtěl, začaly se zjevovat první výsledky. Tak například pro šest obcí bude fungovat jedna jídelna. Podrobnosti objednávání, nákupu a rozvážení stravy a především financování se ještě doladí. Něco se dá provést elektronickou cestou. O něco schůdněji vypadal úsek administrativy. Tady se vedení všech ZŠ docela těšilo a rádo se zbavilo dosavadní poměrně velké písemné zátěže. Nesporně se ušetřilo dost času a nákladů na část pracovních sil. Pouze se vedl boj, na jakém z obecních úřadů bude sídlit „pobočník starosty pro všechny SZŠ“. Mít ho u sebe mělo nepochybně své přednosti i problematické body. Avšak dopředu se nic nevědělo. Často bylo slyšet průpovídky jako - „to jsem zvědav, co to přinese“, „tohle nemůže nikdy fungovat“, „kdo to vymyslel?“, „že za to dostal vyšší odměnu, než co my tady v potu tváře ušetříme?“. Pokud člověk zná algoritmy fungování politicky a úřednického života, vůbec se oněm replikám nemohl divit. Nemluvě o produkci fám a šuškand. No - leccos z nich se dříve či později potvrdilo!
V závěru mohu vyslovit ještě jeden slib. V posledním díle se poohlédneme po ryze praktických problémech, nejasnostech a překážkách, které se vyskytly. Má cenu se s nimi seznámit, neboť se za pár let se zvýšenou pravděpodobností stanou součástí naší skutečnosti.
Odkaz na pořad na ČRo+ ze dne 8. 9. 2025 / lze dohledat v Archivu ČRo+ /
