Článek
Kdo by se nenechal zlákat? Tak hezká příležitost. Nemusí splnit žádný úkol, a ještě může či přímo bude odměněn. Kde se nabízí tak přitažlivá a zajímavá pracovní činnost? Leckdo by začal uvažovat o změně pracovního zařazení. Nebo snad ne? Raději zůstane, kde je? Každý jedinec se může zamyslet, jak by reagoval. Já se mezitím budu snažit přiblížit pár podkladů, o nichž jsem se nedávno dozvěděl. Třeba přijdou ku prospěchu.
V nevelkém městě se pohybuje mladý muž. Na začátku jeho věku sice doposud trůní trojka, ale povážlivě se blíží ke čtyřce. Patří mezi handicapované osoby. V péči úřadů je již drahně roků. Nikoho neohrožuje, nic nepoškozuje, nicméně jeho společenský a hlavně ekonomický přínos je silně diskutabilní. Uvedeme si několik sdělení, jak jsem je vyslechl z úst osoby s přímou zkušeností s ním.
Svého času byl nejmenovanou institucí zaúkolován, aby se dostavil na pracoviště, kde se měl zapojit do pracovního dění. Nikdo od něj nečekal zázrak, spíše bylo účelem a cílem, aby si zkusil něco vykonat a možná aby přišel na jiné myšlenky. Jak jsem věděl z dřívější doby, snaží se vystupovat správně, ale přece jen mu zásady slušného chování dělají docela potíže. Je jasné, že nezasvěcenými jedinci je považován za tzv. divnou osobu. Jistě není člověkem, kterého by někdo cizí chtěl mít doma. Snad je ale v jádru dobrý.
Na určené pracoviště přišel s menším zpožděním. Čas několika desítek minut není pro naše dnešní uvažování stěžejní, přesto ho berme v potaz jako jeden z charakteristických znaků jeho počínání. Paní zavolala majitele objektu, kde se měl projevit a přímo odvést kousek práce. Nejlépe s viditelným výsledkem. Pán mu vysvětlil, co bude dělat. Pochopitelně se ho dotázal, jestli úkolu rozumí. Dostalo se mu souhlasného přikývnutí. Po upozornění, že asi za půl hodiny přijde, se vzdálil. Čas plynul a mladý muž se zatím neodhodlal pustit se do činění, jak měl a jak mu bylo před chvílí objasněno.
Půlhodinka utekla velmi rychle. Majitel objektu vyřídil několik potřebných záležitostí a vrátil se na místo, jak přislíbil. Zjistil, že práce se vůbec nepohnula. Příchozí brigádník se nechal slyšet, že by si dal pivo. Dostalo se mu shovívavého pohledu. Pánovi leccos proběhlo v hlavě, posoudil několik variant a nakonec souhlasil. Ještě se znovu zeptal, zda ví, co má dělat. Po přikývnutí odešel pro uvedený nápoj. Po návratu za pár minut se podle očekávání nic nepohnulo. Předal pivo, které velmi brzo zmizelo. Skoro jako když zasyčí…
Abych vše zbytečně neprodlužoval, uvedu, že situace se zopakovala v počtu, který je uveden v titulku. Mezi třetím a čtvrtým kusem bylo předloženo ještě jedno prohlášení. Mělo podobu „mám hlad“ a „nemohl byste mi dát svačinu?“. Majitel objektu si byl vědom souvislostí a možných dopadů a chtěl zapůsobit vlídně a motivačně, a proto došel pro dva kousky do blízkého provozu rychlého občerstvení. Brigádník je chutě spořádal, ale moc nadšení pro práci neprokázal. Nakonec si „uprostřed směny“ požádal o oběd, jehož se mu též dostalo. Vše bylo posléze korunováno čtvrtým a onoho dne posledním pivem. Práce se nepohnula ani o píď. Přesto brigádník žádal o odměnu. Představoval by si prý asi tak 400 korun českých. Ještě že snad neznal slovo euro!
Je jasné, že další den experiment úřadu nepokračoval. Relativně vtipným dodatkem je, že po pár dnech potkal mladý muž ve městě pana majitele a hned se k němu hlásil. A ptal se, jestli může někdy přijít, až bude pro něj mít nějakou práci… Jasně vidíme, jak různé osoby kolem sebe máme a jak se nelze na leccos a na leckoho spolehnout.
