Článek
Než zcela začnu, připomenu, že se tu používají i další názvy, o nichž je prospěšné vědět - Den válečných veteránů už známe. Nebo narazíme na Den příměří. Den ukončení války, také Den veteránů. Nebo ještě jinak? Hodně bude záležet na původu tradice, zemi, její politice, historii atd. Název se zdá důležitý, ale nejde v něm o všechno.
Kdo by chtěl vědět více včetně historických souvislostí, má možnost najít si je v příslušných oficiálních zdrojích. Já bych se rád podíval na pár prvků, o nichž se moc nemluví, ale které by neměly zapadnout. Naopak poměrně známým znamením jsou vlčí máky. Zájemci a zájemkyně si mohou dohledat, proč se tak stalo a jaká je spojitost s básní jistého lékaře, který ji při pohledu na rozkvetlé louky složil a posléze ji ztratil. Naštěstí byla nalezena a předána na tzv. dobré místo a dnes se řadí mezi charakteristické elementy.
Jedenáctý listopadový den má bezesporu svůj velký význam. Dokonce se jedná o několik rovin a podob, o nichž je dobré něco znát. Kdybych začal s konkrétními údaji za naši ČR, žije u nás prozatím 49 veteránů z druhé světové války / viz odkaz níže /. Což je sice malá skupina, ale při pohledu, kolik desítek let od konce bojů uteklo, se možná na fakt budeme dívat jinak. Mnohem vyšší je jiný údaj - 17 tisíc novodobých veteránů, kam se počítají jedinci, kteří se zapojili do úsilí za lepší svět. Kdo by si myslel, že zazněla fráze, je zapotřebí si představit zcela určité aktivity čsl. a pak českých vojáků a vojákyň, k jejichž zahájení došlo řadu měsíců před listopadem 1989, tj. ještě přes započetím velkých společenských a politických změn. Nikoli až v roce 1990 či později, jak se mylně v médiích uvádí!
Abych dostál závěru titulku, obrátím pozornost od dojímání se a od květnatých proslovů a podíváme se na potíže veteránů. Relativně dlouho trvalo, než byl v naší zemi nastaven funkční systém. Léta se čekalo na hranice a pravidla a jejich nastavení a dodržování a zejména na řádnou péči o veterány. Jednotlivé rezorty si je přehazovaly mezi sebou. Typické úzké a tunelové vidění a nízká osobní odpovědnost politiků a úředníků. Co je za mými dveřmi, mě nezajímá! Mohu mluvit z vlastní zkušenosti, neboť jsem se v daném úseku pracovně pohyboval. Za vše zmíním úroveň zdravotní péče. Především po aktivní účasti ve válce v Perském zálivu, kdy se dlouho tajilo či zkreslovalo, co tam čeští vojáci opravdu dělali, zda se ocitli v bojovém pásmu, co a kolik naměřili a s jakými důsledky se poté museli vypořádávat. Kdo má dobrou paměť, vzpomene si!
Následující bojové a mírové mise přinesly zlepšení. Hlavně díky tlaku ze strany vyspělých zemí, kde jsme jako aktivně se podílející země byli nuceni se přizpůsobit západním standardům. Od našich politiků a úředníků se moc čekat nedalo. Od vstupu do NATO ani nemluvě. Vše ze Západu se dělo ku prospěchu věci, neboť u nás mnohé dlelo v pověstných plenkách. Pracovali jsme „na koleně“. Zkušenosti západních kolegů jsem považoval za velmi cenné a spolu s ostatními jsem se snažil je prosazovat. Co nejrychleji v zájmu pomoci lidem před, při a po misi. Hlavně šlo o zaměření psychologické služby uvedeným směrem. Mezi ne veselá zjištění patřilo, jak se část vojáků velmi přátelí s návykovými látkami. Pochopitelně s příslušnými dopady. Jak se obecně ví, s návykovými látkami nejsou žerty. Nemluvě, když máte u sebe zbraň a odpovídáte za životy desítek, stovek a někdy i tisíců osob.
Pojďme dále - řada potíží se vyskytla v oblasti mezilidských vztahů. Viditelně vzrostla rozvodovost a rozchodovost vojáků a vojákyň s dosavadními partnery a partnerkami. Jako samostatná kapitola vystupuje, jak některým zmizela manželka i s vydělanými finančními prostředky, leckdy v tvrdé měně. Nechtělo se jí snášet samotu a našla si nové „místo“. Nebo také „náhradu“ a „odměnu za předchozí utrpení“. Být šest a více měsíců na vše sama není med. Hlavně přes období vánočních svátků…
Část z navracejících se jedinců zcela neodpovědně hospodařila s tzv. velkými penězi, kdy nezvládli desítky a stovky tisíc korun českých / a někdy i dolarů /, které zmizely v hernách a nálevnách a též v nevěstincích. Někteří z veteránů kupříkladu po návratu ne vždy nacházeli uspokojivé pracovní zařazení. Pro laika paradoxně. Jako zkušení by měli být vítáni. Jenže nebyli. Jednak uměli jazyk a získali zkušenosti. Jednak se stali ohrožením pro jedince, kteří mezitím plnili úkoly a povinnosti doma a cítili se „níže“. Tím více se bránili a kladli překážky.
V neposlední řadě platí, že skupina vojenských profesionálů dílem selhala po psychologické stránce ve smyslu, že se nedokázali včlenit do mírového života, dokonce ani v ozbrojených silách. Proto opakovaně nastupovali do zahraničních misí, což není zdravým jevem. Přišly různé nemoci ve fyzické a psychické podobě, deprese, myšlenky na sebepoškozování a sebevraždy, z nichž některé byly dokonány. Tady by se dalo ještě dlouho diskutovat.
Vidíme, že komplikací se nevyskytlo málo. Je možné, že několika dalším jevům a procesům bude záhodno se v budoucím čase dotknout.
Odkaz na pořad na ČRo Plus:
/ 11. 11. 25, 12.30 /
