Článek
O hrdinství máme již pár základních informací / viz Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-teorie-hrdinstvi-par-zakladnich-slov-a-vet-205467 /. Také v souvislosti s dětmi a jejich působením jistě o něm můžeme mluvit. Právem patří mezi diskutované oblasti. Může na sebe brát různé podoby chování a činů - od splnění úkolů za špatného počasí přes rozmary a nedostatky pedagogů a rodičů až po nátlak a nepřejícnost spolužáků a třeba nízkou úroveň materiálního a technického zajištění života.
Některé jejich kousky jsou až neuvěřitelné a jistě stojí za zaznamenání. Stačí vzpomenout, jak pár malých capartů doslova zachránilo život svým rodičům nebo prarodičům. Leckdo starší by zpanikařil, zůstal bezradně přibit na místě, brečel by a nic nezařídil. Na druhé straně je třeba dodat, že mnozí chlapci nebo děvčátka nevědí, jaké jim v různých situacích a třeba v noci či celkově ve velkém světě hrozí nebezpečí. Kdyby byli vědoucí, patrně by se chovali jinak. Tady lze najít vysvětlení pro „pomalost“ mnohých dospělých. Podpůrným argumentem jsou prohlášení manažerů, když se během bilančních rozhovorů vyslovují ve smyslu, že dnes by do jistých věcí jako tehdy „za mlada“ již nešli. Příliš si totiž uvědomují hrozící rizika a tíži osobní odpovědnosti za potíže a dopady.
Není určena věková hranice, od kdy může být dítě hrdinou. Záleží na osobním vnímání a rovněž na obsahu konání. Někdo jako hrdinu vnímá toho, kdo riskuje nebo jen dělá něco jiného. Hrdinou ovšem může být i ten, kdo neriskuje, ale plní, co má uloženo, protože se leckdy musí potýkat s nepřízní okolností. Mezi tradiční dětská hrdinství patří pomoc ohroženému, zraněnému a jinak postiženému kamarádovi. Některé se zastanou starších lidí, když je jim ubližováno, ponejvíce se něco nedobrého odehraje občas ve vlastní rodině. Kus odvahy je jistě potřebný, když starším pomohou s těžkou taškou do schodů, jestliže upadnou a nemají dostatek síly, aby se sami zvedli nebo si zavolali odbornou lékařskou pomoc. Těžké není nějaké babičce nebo dědečkovi pomoci, obtížnější se zdá uvedený čin vykonat a/nebo obhájit před ostatními, zejména pak před vrstevníky. Tady značně závisí na hodnotách chlapců a dívek. Ne vždy nacházíme jen kladné podoby. Lze zažít i kritiku a výsměch!
Ještě více odvahy a hrdinství je potřebné projevit, má-li se poskytnout pomoc šikanovanému spolužákovi a/nebo spolužačce. Obvyklým výjevem ve třídě nebo někde v ústraní bývá, že většina mlčí a dělá, že nic nevidí. Ono pokrytectví děti v nižším věku neznaly, postupně se ho naučily od nás dospělých a v kritických a jim blízkých situacích ho úspěšně uplatňují. Zbylí a leckdy váhající vedle mlčící většiny se přidají. Opravdu jen málokdo se zastane, ale přitom jde o žádoucí chování a postoje. Pravděpodobnou příčinou je, že chybí dostatečně silný vzor a pedagogové nejsou schopni a často ani ochotni problematickou situaci řešit.
Jak asi uhodneme, běží o velmi nedostatečnou prevenci a často i o zavírání obou očí nad rozbujelou negativní praxí. Přiznejme si, že vztahy jsou více nebo méně narušovány všude. Ukazuje se, že za většího hrdinu platí ten, kdo se odváží nenapsat domácí úkol, případně kdo ho opíše během vyučování, než ho bude učitel kontrolovat, dále kdo učitele dokáže podvést či narušit mu chod hodiny, kdo je schopen mu nadávat nebo ho dokonce napadnout a poničit školní majetek. Z cizího přece krev neteče. Jak špatné vysvědčení pro školu, její vedení a pro učitele, kteří za usměrňování a vykonávání pedagogického procesu pobírají nemalé peníze. Vědí vůbec, co vše za ně mají dělat? A nejde o jediné body k diskusi…
