Článek
Nedávno jsme si zmínili několik podob tzv. necelého léta / viz Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-deti-a-necele-leto-75472/. Kromě počasí, reparátu a dalších došlo též na nemoci. Neveselá kapitolka.
Příbuznou kapitolou jsou zranění. Také ona mají zcela jistě velký vliv na průběh prázdnin a na kvalitu jejich prožití. Ještě můžeme rozlišovat, o jaké se jedná. Pokud kráčí o malé a lehké, není situace tak tragická. Se sádrou, s odřeninami a modřinami se dá docela dost zažít. Jen se musí o poznání pomaleji. Místo přemíry pohybu by se mělo snažit o klidnější aktivity. Navíc se dítě může ocitnout v centru zájmu a pozornosti a na svém aktuálním nedostatku vydělat tzv. poziční kapitál. Jinými slovy - stoupne v ceně a dosáhne na lepší umístění ve skupině, kde žije. Běží o více než dobrou náhradu za újmu, že se nemůže zúčastnit úplně všeho nebo ne v plném rozsahu. Může být hůř.
Posuneme-li se ke středním zraněním, nebývá uspořádání už tak snadné, zpravidla vůbec není vítáno. Mít bolestivě naražená žebra a ještě celou nohu v sádře není med, spíše vážná překážka v pohybu a v zapojení do dětských her, především pohybových. Mírně výhodná může být pro děti, které hodně volného času zasvěcují společnému pobytu s elektronickými prostředky. Někdy pro ně mají žel vyšší cenu než živé bytosti. Zatímco dříve jim je rodiče zakazovali a odnímali, nyní jsou rádi, že existují. Aspoň mají od kluka, od holky na chvíli pokoj. Kdo má pořád poslouchat lamentování, jak jsou letošní prázdniny zkažené a jak… Pak dospěláci „rádi“ ustoupí. Potomek záhy dojde k zajímavému poznání, že být zraněn nemusí být úplně špatné. Spolu s dopady.
Zásadně horší je konstelace těžkého zranění. A hůře už je pouze v případě, kdy šlo a/nebo ještě jde o život. Leckdy jsou ve hře i trvalé následky. Třeba po tonutí a po mírně opožděné záchraně, po autonehodě, pádu z výšky atd. Naskakují logické věty jako - „kdybys tam byl býval nešel…“, „měl jsi chvíli počkat“, „já tě varoval/a“ a „co nás to jenom potkalo“ ad. Právě čtení o dětských nehodách patří mezi velmi smutné kapitoly v životě člověka. Nemluvě, když zavinění není na straně dítěte. A je-li přítomen alkohol. K čemu bylo a je veškerý čas, energie, síla a peníze, které byly ve prospěch dítěte směrovány a bez nadsázky dosud obětovány? Plány zůstanou nesplněny a vize se rozplynou jako pověstná pára nad hrncem. A někdy zůstanou oči jen pro pláč. Dochází ke zpytování svědomí a k úvahám z neveselých barev. Rozhodně nejde o snadné a krátké období. Děti jsou děti.
Život přináší mj. i významné poučení, že vždy je něco za něco. Myslitelé nabádají, že i špatné může být k něčemu dobré. Z pohledu studijního procesu je lepší, aby žák či žákyně stonali či byl proveden operační zákrok právě mezi školními roky, neboť méně zameškají. Jiným kladem se jeví, že v případě zranění budou příště o něco opatrnější. Mezi klady bych zařadil i skutečnost, že si postižení jedinci vyslouží více pozornosti, soucitu, lítosti a péče. Během roku se jim jich zpravidla dostává jen poskrovnu. Hřivna zájmu se proto může hodit. Nevěříte?
Když na chvíli mrknete do psychologie nemocných osob, narazíte mj. na kapitolku, jak a proč se někdy někomu vyplatí být nemocný a zraněný. A třeba i dost dlouho. Přesto je asi lepší mít k dispozici celé léto než jen jeho část. Jde-li o plných 8 týdnů, snadněji se tam vejde i přípravný, chcete-li zvykací / přivykací / týden. Jestliže dítě úspěšně a bez „ztráty kytičky“ absolvuje sedm osmin prázdnin, může tu poslední věnovat právě přípravě do školy. Myslíte, že se jedná o moudrý nápad? I dnes?
