Článek
Děti a překvapení tvoří častou dvojici a zároveň klasické, živé a vděčné téma. My o něm již leccos víme a dnes se posuneme ještě o kousek dále. Ne jeden z rodičů zažil překvapení nad vysvědčením. Tady by se jednalo o samostatnou kapitolu. Navíc by na sebe brala vícero podob. Přesněji poznamenáno - nešlo by pouze o směr k lepším známkám nebo naopak jejich zhoršení. Ve hře je více.
Zamyšlení nad významem, posláním a procesy kolem něj najdou čtiva chtivé osoby na jiném místě. Sem se dostaneme v příslušný čas. Zde pouze předestřu, že někdy jako překvapení vypadá nesoulad mezi průběžnými informacemi od dětí a jeho závěrečnou podobou. Více radosti pochopitelně zažijí rodiče, pokud jde o překvapení v kladném směru. A nemělo by se zapomenout na „překvapení“ v podobě, že se zmíněný dokument někdy ztratí. Třeba cestou ze školy domů. Část dětí dokáže vymyslet překvapivě chytré zdůvodnění, proč se nedostal až na domácí stůl. Že by paní učitelka opravdu na naše dítě zapomněla? Je přece jenom obyčejným člověkem, a tak se může zařadit mezi omylné osoby, ne? Skutečně foukal tak silný vítr, že papír vytrhl nebohému dítku z rukou? Kam až ho zavál? Silně zatroubilo auto a dítě ho po leknutí upustilo do kanálu?
Důležité místo v životě části dětí nesporně hraje sport. Jak víme, o občasná překvapení v něm nebývá nouze, přesto nás nepřestanou udivovat, ať již je podíl dětí na nich malý, střední, velký nebo nulový. Znám rodiče, kteří ani po dosažení sportovního maxima u svého dítěte pocit překvapení nezažívají nebo ho aspoň nedávají najevo. Svému potomkovi věnovali příliš mnoho času, energie, sil a pochopitelně i peněz, takže jinou variantu si dopředu skoro ani nepřipouštěli. Že tak dostávali svého syna a/nebo dceru pod velký tlak, je nabíledni. Možná však věděli, že jejich dítě - třeba podobně jako oni - podá nejlepší výkon právě pod nátlakem. Kdo by se pak čemu divil?
Mnozí rodiče své děti vyzývají, aby dbaly na dodržování hranic a pravidel. Nezřídka můžeme slyšet, jak si něco mohou dovolit a jestli si náhodou nedělají legraci. Jenže ony ponejvíce jen opakují, co viděly a slyšely. Sami rodiče by se měli zamyslet, jaký příklad svým potomkům předvádějí a jaké poselství jim vysílají. Například je upozorňují na zákaz požívání návykových látek, ale sami jim poměrně často holdují. Leckterou činnost jim zakazují, avšak sami konají opačně. Dokonce můžeme zaslechnout, že oni jako dospělí mohou. Pro některé látky a případy jde o pravdivé řešení, ale jistě se tak nemůžeme - nebo bychom aspoň se neměli - dívat na neslušné způsoby chování, nedodržování pravidel silničního provozu, porušování zásad péče o vlastní zdraví aj. Oblastí najdeme více a leckdo by za sebe či za své příbuzné a známé přidal obohacující poznání a zážitky. U části bychom se možná pousmáli, u jiných posmutněli a v části dějství si pomysleli či vyslovili - „no, to je přesně ono“ či „přesně takhle se mi to stalo taky“ a „dopadl přesně jako já“. Jinak napsáno - opravdu překvapení bez překvapení.
Mezi životně důležité prvky patří schopnost sebeovládání. Jestliže ji dítě v dostatečném rozsahu nevidí u rodičů, kteří ji u svých dětí ani necvičí, a pokud ano, jen zřídka se jedná o správné a efektivní postupy / třeba vyhrožováním, nátlakem a bitím /, těžko mohou očekávat zázraky. Kdyby bez příkladu a tréninku děti postupovaly správně, pak by šlo o opravdové překvapení.
