Článek
Docela klidně můžeme souhlasit, že leckdo se čas od času ocitá v ne zrovna příjemném rozpoložení. A nemusí jít pouze o těžké ráno, které bylo vzpomenuto v titulku. Leckdo prochází trudným obdobím. Nikoli krátkým. Rád bych nyní předložil konkrétní příklady, v nichž poznáme, že část úvodů dne nebývá pro děti snadnou záležitostí. Nezřídka poznáme, že jejich souvislost se školními výsledky nebude patřit mezi zanedbatelné.
Začít by se dalo pocitem zátěže a stresu. Ideální stav bývá, že se člověk probudí vyspalý a odpočatý. A pociťuje chuť pustit se do úkolů, povinností a výzev nového dne. Pamatujme ovšem na jedince, kteří tak svoje ráno neprožívají. Už jen vstávat je pro ně nadmíru těžké. Nemluvě, kdyby si představili, co vše je během dne čeká. S čím a s kým se budou muset vyrovnat. Kdo je naštve, zaskočí, překvapí, nepotěší, vyrobí nějakou schválnost, zklame atd. Potíže, překážky, hádky, nejasnosti, konflikty… No - nebude lepší zůstat doma? A třeba zrovna v posteli? Sotva však pomůže přikrýt si hlavu peřinou. Přesto tak někteří činí. Nechtějí vidět svět kolem sebe. Natož se do něj vydat. A zápasit.
Pokračoval bych uspořádáním, kdy se dítě ocitne relativně samo doma. Jeden z rodičů, který mu po rozchodu či po rozvodu zůstal, je do značné míry závislý na alkoholu. Jak víme, s drogami jsou obvykle trampoty. Děti si postupně vypěstují zvýšenou citlivost a poznají, kdy není „vhodné“ na matku či na otce mluvit. Lépe se nedotazovat, raději ani neukazovat, aby nebyly na ráně. Je výhodné někam zalézt a zůstat jako myška. Časem se u nich vypěstuje jakýsi automatický algoritmus. Aha, tak situace právě vypadá, je třeba přejít do „nouzového režimu“. Čeká se, až „hlavní období“ pomine. Mělo by se tak stát. Pochopitelně není prostor pro řešení úkonů, které patří do každodenní rutiny, kde mám na mysli položení tradičních dotazů, kontrolu školních věcí, přípravu svačiny a oblečení, čtení pohádky ad. Pro řadu dětí jsou hlavně rodičovské otázky otravné. Když však nejsou žádné, bývá ještě hůře.
Lehce se žákovi nebude vstávat ani v případě, kdy večer a případně během noci silně podlehl nabídce moderních informačních a komunikačních technologií. I když leckterý ví, že by neměl dlouho provozovat elektronické hry, přesto tak činí. Nedbá na varovné informace o jejich působení na dětský mozek ve vývoji. Neprojevuje strach z dopadů účinků modrého světla. Šikovnější večer počkají, až rodiče usnou, což se obvykle děje brzo, neboť bývají vyčerpáni každodenním kolotočem úkolů a povinností, a navíc ještě úsilím o udržení konkurenceschopnosti na trhu práce. Poté si dítka rozbalí svá fidlátka a začne se elektronicky pařit. Nezřídka dlouho přes půlnoc, jak svědčí časy odchozích zpráv, které si děti vyměňují na sociálních sítích. Řada by se jich tam s ohledem na věk neměla vyskytovat! Ač se jim dostalo ověřeného podkladu, že jejich elektronické stopy zůstanou, i když obsahy či historii volání smažou. Takže jsou dohledatelné a mohou vystupovat jako důkaz. Proč by ale - zejména náctileté děti - někomu naslouchaly, vždyť patří mezi nejchytřejší tvory na světě! Je námětem do debaty, jestli by jim vyslechnuté a jimi uvědoměné informace pomohly s jejich rány. Byla by lehčí? Nebo naopak obtížnější? Přesně nebudeme vědět, a tak lze dnešní řádky zakončit malým cvičením z českého jazyka - vstát ráno je pro leckoho opravdu rána. Nebo jako kdyby dostal od někoho ránu…
