Článek
Jak se patrně vcelku lehce shodneme, jedná se v jejich případě o dost velký úkol, který na žáky a žákyně čeká. Pro mladé chlapce a dívky, kteří zanedlouho mají ukončit základní školní docházku, jde o velmi závažný krok. Často bývá spojen se zásadním rozhodnutím, co budou dělat a čím po pracovní a rovněž po osobní stránce vyplní svůj následující život. Možná i celý. Praxe potvrzuje, že většinou není jednoduchý a bez potíží. Naopak bývá spojen s obavami, nejistotou, úzkostí, bezradností, zátěží, překážkami a s řadou různých dilemat.
Zkušenosti ukazují, že někdy kráčí o rozhodnutí, které ho ovlivní částečně a krátkodobě, jindy běží o dopad na celá desetiletí. Jak může znít první dilema? Jaký zvolit pohled? Účelový a v jeho rámci řešit pouze následující tři až čtyři roky? Nebo profesionální a zkoušky a proces ve škole po nich vnímat jako přípravu konkrétní osoby na konkrétní povolání? Anebo osobní kdy jde především o součást vlastního celkového rozvoje? Těžko říct.
Možná by mohlo být jako užitečný kompromis zvoleno všechno. Čeho by ale mělo být více? Co upřednostnit? Určitou ironií a nevýhodou je, že k přijetí tak závažného rozhodnutí dochází v době, kdy mají hlavní osoby velmi málo zkušeností a informací a navíc se nechají do značné míry snadno ovlivnit svými vrstevníky a různými idoly a tzv. celebritami, z nichž podstatná část žije mimo běžnou realitu obyčejného člověka a opravdu jim nemá co hodnotného nabídnout. O mnoho více často nevědí ani rodiče, kteří obvykle mají pocit, že jim nějak ujíždí vlak a že se v dnešním rychlém a náročném světě příliš neorientují a nevyznají. Další jsou přesvědčeni, že jsou dostatečně chytří a zkušení a mají vše pod kontrolou, ale pravda je jiná. Celou oblast do určité míry bagatelizují a dochází k chybám a k nesprávným rozhodnutím. Nemluvě o používání nátlaku a zastrašování.
Odpovídající roli by zde měli sehrát poradci na ZŠ. Jejich působení je však leckdy tzv. o ničem, což přináší další dilema. Jedna jejich skupina nemá dostatek informací. Druhá jich má sice relativní dostatek, ale nedokážou s dětmi navázat odpovídající kontakt, přiměřeně komunikovat a správně jim je předat. Vytváří se složitá situace, objevuje se řada nestejných přístupů zúčastněných jednotlivců a málokdo se vyzná, které jsou správné. Co je však ono správné? Na koho pohledu nejvíce záleží? Mají být nejvíce uspokojeny potřeby a ambice rodičů? Nebo se mají především uskutečnit představy a očekávání chlapců a dívek, jichž se budoucí život nejvíce týká? Má dojít k naplnění cílů školy? Existují vůbec nějaké? Někde jsou vcelku reálné, ale jinde narazíme spíše na jejich nesplnitelnost. A co potřeby státu a jednotlivých pracovních odvětví? Za dřívějších dob se všechno plánovalo, což bylo posléze kritizováno a odsouzeno s názorem, že kráčí o chybný přístup a deformaci. Trh si prý poradí nejlépe. Vidíme, že si neporadil právě dobře a uspokojivě, a tak vznikají různé aktivity, které mají deformující přístupy posledních roků napravit. Zde je potřebné vážně připomenout, že nejlepším kritériem je praxe. Právě ona napovídá, že řada oborů se nachází v rozkladu, tápe se kolem nich a jen o část je větší zájem. Reakci školství jako celku nelze označit za vzornou a kladnou, třeba že se v nich učí, co již dávno není potřebné a užitečné a co nepřináší žádoucí kvalitu na straně absolventů, což pochopitelně ke zdárnému řešení problému přijímacích zkoušek nepřispívá.
V dané souvislosti si připomeňme ještě třetí dilema. Rozumí se samo sebou, že na přijímací zkoušky je potřebné se pořádně připravit. Nemělo by ale jít jen o školní znalosti. Součástí procesu by se měla stát psychologická příprava. Již mnohokrát se stalo, že uchazeč o studium hodně věděl, ale poté selhal. Jaksi se nechal zaskočit faktem, že měl podat výkon v novém prostředí, v napjaté situaci a před neznámými lidmi, kteří zvolili poněkud jiný přístup. Někdy stačí i jinak položená otázka na stejnou látku. Navíc si jedinec uvědomil závažnost situace a přepadl ho náhle pocit vysoké osobní odpovědnosti. Se zátěží se nedokázal efektivně vyrovnat. Do jisté míry se připodobnil ke sportovci, který v závodě nezopakuje výkon z tréninku. Obsahem třetího dilema tak je, kam by se mělo věnovat více času, pozornosti a úsilí. Opravdu nejde o snadné období.
