Článek
Leckdo si bude pamatovat ne zrovna příjemný zážitek z dětství. Nějak nemohl usnout, zejména když v něm doznívaly předchozí zážitky. Nikdo mu neporadil, jak by s nimi měl v průběhu dne a navečer před časem spánku nakládat. Natož správně a efektivně. Spíše se dočkal snižování významu, kritiky pocitů a též posměšků. Mezi výsledky patří, že se mu leccos honí hlavou. Nemluvě o dopadech jevů spatřených v dobrodružných filmech a částečně též v tzv. zábavných videích na strašidelné téma.
V jedné knize jsem nedávno narazil na zajímavé upozornění - Rodiče by měli být laskaví, aby nezlehčovali klasické dětské strachy, jako je strach ze tmy. Určitě můžeme souhlasit. Bagatelizace může nadělat dost škody. V některých bytech proto mívají speciální světlo, které se nechává svítit dlouho do noci, případně až do rána. Bývá umístěno tak, aby osvětlovalo potřebnou část obývané plochy. Může být připevněno přímo na zeď, případně jen někde položeno či zavěšeno, aby se mohlo přemístit jinam, pokud potřeba vyvstane. Ve většině případů se nic neděje a nic nehrozí, přesto by rodiče a jiní oslovení měli postupovat citlivě.
Dospělí leckdy procesy u dětí dost podceňují a prokazují nízkou schopnost se vžít do jejich pocitů, zejména obav, napětí a strachu. Kupříkladu určité předměty navečer vrhají stíny, které si dítě snadno poplete či vyloží jako nebezpečné věci. Napadají mě zavěšené oděvy, velké vázy, něco se opře o stěnu ad. Proč by jejich stínové obrazy nevyvolaly negativní prožitky? Zejména pokud se z nějakých důvodů pohnou, třeba vlivem průvanu! Jistě tam někdo stojí! A číhá! Fantazie pracuje. Jestliže se přidá nečekaný zvuk z ulice, třeba když opilec porazí popelnici nebo zapraská ve výfuku auta, je pro strach uděláno ještě více.
Na „pomoc“ někdy přijde příroda. Vítr rozhýbe větve stromů, které při nezatažených závěsech vykreslují na stěnách pokojíčku zvláštní stíny. Některé se mohou naklánět k dítěti a způsobovat pocit, že se ho dotknou, uchvátí ho a odnesou pryč. Nebo vyhlédne ven a místo křoviska jasně vidí, že se tam nachází tmavá postava. Chová se podezřele. Jistě má negativní úmysly. Následky bývají jasné a známé - strach, napětí, obavy, tzv. růst nebezpečných obrazů, vyschlo v krku, husí kůže, vnitřní chvění, panika, rychlé reakce či naopak strnutí ad.
Část dětí řeší strach tak, že utíkají do své postele a zahrabou se co nejvíce pod peřinu či deku se snahou nebýt viděny, a tak projevují úsilí odehnat všechny zlé podněty. Jindy se útočištěm stává prostor pod postelí. Jakou dobu trvá, než naberou trochu odvahy a vystrčí alespoň kousek obličeje zpod pokrývky? S nejvyšší pravděpodobností jim asi nepomůže dříve shlédnutý napínavý film, kde hrdina leží pod postelí a vidí, jak po místnosti někdo chodí. Nedokáže ho identifikovat, neboť na očích má pouze boty. Mozek je dílem ochromen. Nemůže si proto vzpomenout, komu by mohly patřit…
Uzavřeme dnešní téma vybídkou a doporučením, že rodiče by se neměli ukvapovat ve svých soudech, kterými se snaží zlehčovat dětské strachy. Příště padne pár slov o jiných možných řešeních.
