Článek
Asi každý člověk by odsouhlasil, že sféra výchovy dětí patří mezi nejkomplikovanější obory. Povšimněme si, že drtivá většina budoucích rodičů vůbec neví, do čeho jdou. Podobně si počínají u instituce manželství, ale zde se ocitáme v jiné kapitole. Vhodných cest a hlavně efektivních metod není nikdy dost.
Jak může vypadat jeden dobrý recept ke zlepšení výchovy dětí? Co kdyby někdo zkusil natočit jednání matky s vlastním dítětem a ona byla posléze nucena se s ním seznámit a několikrát ho shlédnout včetně komentáře odborníka? Ve svém vystoupení by se však nezaměřoval na hodnocení rodičů, kritiku a jim blízké postupy. Pouze by na základě vlastních zkušeností a výsledků výzkumů poukázal na procesy, které s nejvyšší pravděpodobností přijdou v podobě pozitivních a negativních dopadů jimi konaných konkrétních kroků - nejlépe v celé šíři, tj. nedobré podoby chování, společenská nepřizpůsobivost, aplikace návykových látek, atakování hranic trestního zákona, tzv. obrácené násilí, kdy dříve bité děti „splácejí“ dřívější „násilný dluh“ ze strany rodičů a adresují ho jiným, někdy samotným matkám a otcům, tím se do hry dostává jev ageismus ad. Je dobré a motivující, aby případné úvahy a snaha o změny v postojích a chování přirozeně vyplynuly samy. Pak mají vyšší šanci na praktické uskutečnění.
Po zjištění chyby by mohlo být naplánováno setkání u zkušené osoby, která dobře rozumí procesům v dané oblasti. Pokud se podaří dosáhnout velmi dobrého průběhu a ona osoba navíc bude působit důvěryhodně, je doporučena možnost další individuální konzultace. Pokud by chyb a nedostatků bylo příliš mnoho a/nebo byly velké, vhodným řešením se může stát účast na specializovaném kurzu. Leckdy asi bude pozdě, ale zcela být nemusí. Nemusí pršet, stačí, když kape. Mimochodem zde leží hranice mezi jednotlivými druhy prevence, nejdříve je podstatou, aby k nepěknostem vůbec nedošlo, tj. primární. Jestliže už vzniknou, je potřebné učinit kroky, aby škody byly co nejmenší. Pak se mluví o sekundární atd.
Nesporně narazíme na názor, že co se děje doma, je věcí každého jedince a rodiny. Kdo by se o dění zajímal více, zřejmě by porušoval právo na soukromí. Zákon občany chrání před tzv. cizími vstupy. Jistě můžeme souhlasit, ale co když kráčí o nebezpečnou činnost? Můžeme mít na mysli projevy domácího násilí, sexuálního zneužívání a tělesného a duševního týrání a jim blízké. Ve srovnání s popsaným případem půjde o větší nebo menší škody. Krádež cizího kola určitě nepatří mezi kladné a dokonce reprezentativní činy, ale je menším prohřeškem než celková špatná výchova dítěte. Tzv. ztracených kol bude mnohem více. A nejen jich. Jenže tady se nic neděje. Snad pouze sousedé se znepokojují, mají-li obavy z obtěžování a z ohrožování jejich osoby, případně z ničení jejich majetku. A poškozovaného dítěte je jim líto. Podobně jsou na jeho straně, pokud rodiče podlehnou nabídce návykových látek, sahají k trestné činnosti apod. Ale nic dalšího praktického již většinou nevykonají. Vše řečené by nám mělo vadit. Vždyť dochází k dopadům na nás samotné. Z původně nevychovaného dítěte jde v dospělosti strach a obavy, relativně snadno se kvůli němu můžeme dostat do role oběti trestné činnosti. Pak docela citelně zaznamenáme přirozené důsledky původních postojů - svých i cizích.
Například by bylo dobré uplatnit heslo „co nechceš, aby jiní činili tobě, nečiň ty jim“. Vyšším stupněm práce rodičů by mohlo být skupinové promítání za účasti tzv. lepších i horších matek a otců. Mnozí by zřejmě dostaly závažnou zpětnou vazbu. Nejlepším výsledkem by bylo prožití studu a přijetí závazku, že si budou počínat jinak. Samozřejmě je správné ho po přijetí prakticky naplňovat. Význam má pochopitelně schopnost a skutečnost sebereflexe. Dokáže se vytvořit bezpečné prostředí? Měl by se tam vyskytovat odborník, aby na pravou míru uvedl případné negativní zdůvodňování, útoky, přehnané rezignace, deprese, stížnosti, strach, bezradnost apod. Ač se objeví řada spíše tíživých pocitů a projevů, půjde o dobrý recept ke zlepšení výchovy dětí.
