Článek
Myslí se samozřejmě ve škole, ale vlastně by mohl být uplatněn na řadě dalších míst. Kupříkladu během prohlídky zámku, hradu, části přírody, ZOO, průmyslového podniku a jinde. Také během rodinného výletu, kdy se matka nebo otec snaží blýsknout, jak znají krajinu, kterou se prochází či projíždí. Jenže co do něj patří? Po logickém počátečním dotazu se objevují následující otázky. Myslím, že by nám mohly docela dost sdělit a současně uvést do problematiky.
Má být dobrý výklad plný faktů? Kdo by o ně mohl mít zájem? Má v něm být místo na různé zajímavosti? Třeba pikantnosti ze života hradních a zámeckých pánů a paní? Budou se do něj hodit obrázky? O jaké především by mělo jít? Má se snížit na úroveň komiksu? Jedná se o nesprávnou cestu nebo naopak o dobrý nápad ke zpestření výkladu? Co když v něm zazní zajímavý příběh? Jak se máme dívat na délku? Která by mohla být označena za správnou? Je dobré si myslet, že delší poskytne více informací? Že si poslouchající více zapamatují? Jak vidíme, situace není snadná. Zdá se být uměním ho provést správně. Ale co je ono správně? Proto vidím jako užitečné se kousek posunout a obohatit se o pár poznatků a zkušeností.
Na počátku se budeme držet školy a jejího prostředí. Mnozí příslušníci pedagogického sboru vynakládají hodně snahy, aby jejich vystoupení před dětmi bylo co nejlepší. V řadě případů jsou ovšem nuceni se vyrovnávat s nepříznivou situací v podobě relativně nízkého zájmu ze strany svých dočasných svěřenců. Část jejich práce tak přichází skoro vniveč. Navíc se potýkají s rozličnými prohřešky v jejich chování. Jedná se o projevy neslušnosti, nezdvořilosti, lhostejnosti, občas i o provokování a snahy o bourání výuky. Není proto divu, že dospělí ve škole občas přemýšlejí nad smyslem své práce. O vysoké účinnosti ani nemluvě. Leckdy by si sami rádi poslechli výklad, kde by se dozvěděli, jak mají s pro ně prekérními konstelacemi nakládat. Najdou však dost odvahy, aby se přiznali? Jak by se na ně ostatní dívali a co by si pomysleli? Že jsou neschopní a neporadí si?
Nyní následuje jiný pohled na výklad. Ukazuje se, že bystrým dětem stačí zapamatovat si látku ze školy. Ano - díky své kvalitně fungující hlavě ušetří hodně času. Máme před sebou docela jiný obrázek, než když méně schopné dítě vysedává nad látkou, ale nějak mu neleze do hlavy. Proces ho nebaví a navíc se rodiče zlobí. Někdy jen naoko. Je prý lepší, když kluk nebo holka sedí nad knihami, než aby pořád čučel na displej! Jenže bychom proces neměli vidět zjednodušeně. Mozkově lépe vybavené dítě se už doma nemusí učit, nebo ne tolik. Jak poté využije čas? Věnuje se něčemu užitečnému? Podílí se na domácích pracích? Vyrazí někam ven za kamarády? Vše řeší za pomoci elektronických spojení? Kolik a co mu dovolí osobní odpovědnost? A jak se zde podepsala rodinná výchova? Existují hranice a pravidla?
Nejde pouze o samotný dobrý výklad látky. Připojím pár poznámek, tj. přesuneme se v čase o kus dopředu. Nejlepší děti zpravidla nastupují na hodnotnější SŠ - jmenovitě mám na mysli gymnázia. Trochu se podivují, když jim je na počátku nabízen výklad, jak se mají učit. Ano, leckteré učivo ZŠ zvládly levou zadní a nejsou naučeny se učit a připraveny na nápor, který bezesporu přijde. Mnohé situaci podcení a posléze s hořkostí zjišťují, že vyslechnuté ze školy rozhodně nestačí. Zejména dochází-li na kroky, kdy učitel/ka předloží pouze část problematiky - a studenti a studentky si mají zbytek „zajistit“ sami. Leckdo by potřeboval dobrý výklad, jak má nakládat s informacemi, kde je hledat, jaké zdroje jsou spolehlivé, kolik kritičnosti má použít, jak podklady systemizovat a hierarchizovat atd. Proces je složitý, ale jistě se ho vyplatí absolvovat. Vložený čas je jako investice, která se časem zhodnotí.
