Článek
Tak by se dala někdy stručně popsat návštěva fotbalového stadionu. Ne každý bude věřit, přesto existují nepěkné výjevy, které se spíše více než méně dotýkají sportovců. Jako kdyby si člověk zakoupením vstupenky mohl dovolit ve svém chování cokoli. A ke komukoli.
O jakých jevech uvažuji a budu psát? V první řadě se jedná o neslušná slova, přičemž výčet vulgarit byl mohl být dost pestrý. Že by se organizoval nějaký závod? Vskutku hezký příklad pro nejmenší účastníky a návštěvníky sportovního klání. Jen o malý kousek dále se nacházejí nevhodná gesta. Jistě je nemusím popisovat. Od konkrétních hráčů znám podoby jako házení drobných předmětů, od mincí přes zapalovače až po čepice aj. Nesporně mezi příjemné chvíle nepatří být polit pivem. Není rozhodně co závidět. Zde stojí za zmínku tzv. vynalézavost fanoušků, byť bych v souvislosti s jejich konáním asi neměl onen pojem používat. Je-li tribuna blízko, kelímek s pivem se po hráči hodí. Nacházejí-li se sedačky dost daleko, stačí projevit drobet trpělivosti a na hráče si počkat, až bude opouštět hřiště. Ještě „lepší“ je vyčíhat si ho při odjezdu týmového autobusu. Tam už je převlečen, částečně se mu znehodnotí oblečení a „von si to bude líp pamatovat“.
Dobytek se mi do nadpisu dostal z důvodu, že tak „fandy“ nazval jeden známý fotbalista, který si díky svému umu zahrál dokonce i v Anglii. Já si na rozdíl od něj myslím, že užitý název je pro jisté jedince nesprávný. Dobytek se podle mého názoru chová jinak, v mnoha případech lépe než člověk. U posledního slova někdy váháme, zda ho máme použít. Ano, zcela určitě je na místě. Právě tak špatně se někteří lidé chovají. Skot čtyřnohý na ně nemá. Navíc by se dalo přemýšlet o předvídatelnosti. U krav a telat je zřejmě o dost vyšší. Co můžeme u člověka čekat? Skoro cokoli. Stačí si připomenout – každodenní lhaní, přetvářka, velmi promyšlené podvody, loupežná přepadení, manipulace ad.
Máme k dispozici vysvětlení? Ano, kráčí o působení psychologických mechanismů a zákonů, kde jeden z nich ukazuje na tzv. posun problému na někoho jiného. Pokud se vžijeme do jedince, vyjde nám - sám moc neumím, nezvládám se vyrovnat se svými trampotami, a tak svoje napětí zaměřím na jinou osobu a na ni si vyleju svoji zlobu, napětí a frustraci. Mezi vhodné cíle patří řidiči MHD, prodavač/ka, paní učitelka ve škole a právě někdo ze sportovců, nejčastěji fotbalista či hokejista. Tenisté sem nepatří! Při odhalování zjistíme, že často volené cíle jsou docela lehce po ruce, moc se neumějí bránit a především jsou dílem anonymní. Terčem je docela snadné se stát. Fotbalový či hokejový stadion se jeví jako vhodné místo pro odreagování nastřádaného napětí, ústrků a křivd. Domnělých i skutečných.
Je přínosné vědět, že ve věci neslušného chování se jedná o záležitost, se kterou se dopředu moc nepočítá. Myslím okolnost, že na ni mladí hráči nejsou připraveni. Pochopitelně slyšeli během své dosavadní kariéry vícekrát si ulevit trenéra a vlastní i cizí rodiče, ale v nejvyšší soutěži vše dostává nový rozměr, vyšší „kvalitu“. Nemluvě o špičkových a/nebo o vyhlášených klubech. Leckde rivalita překročí rozumné hranice a lze hovořit o zlobě a nenávisti. Už jen proto by trenéři a hráči měli ve větším rozsahu ne dosud docenit leccos z psychologických hledisek.
Velkým kontrastem oproti českým podmínkám je uspořádání v Anglii. Kdo je dříve narozen, zřejmě si vzpomene na dřívější velké potíže s fotbalovými chuligány / hooligans a rowdies /. Podařilo se jim vymyslet program a po řadu let ho průběžně a cílevědomě naplňovali, až dosáhli významné a viditelné změny. I proto na sport chodí tolik lidí a celých rodin. Lidé z laviček pro diváky volají spíše kratší oceňující větičky, než aby nadávali. Zároveň nechci tvrdit, že u nich jsou všichni svatí a u nás zcela opační. Přesto už na první pohled je leccos vidět. Sami hráči mohou potvrdit.
