Hlavní obsah

Dvě vesnice - dva možná paradoxní jevy

Foto: Patocka Otakar

Pod velkou budovou, kterou lehce identifikujeme jako kostel, došlo k zajímavému ději. Proto jsem si ho dovolil nazvat paradoxní. Nebo se snad mýlím?

Před odjezdem ranního školního spoje tam postávalo přibližně deset dětí. Vesměs tam postávaly čtyři, šest i osm metrů od sebe. Chovaly se jako v době pandemie C-19, kdy povolila nejpřísnější opatření a smělo se vycházet ven a cestovat do školy.

Článek

K oběma příhodám došlo ve stejný den. První, kterou budu popisovat, se mi zdá viditelnější. Možná však pouze pro mě. Jiný člověk, jiný zrak, jiný vjem… a asi jiný závěr.

Nejdříve si představíme místo ve veřejném prostoru. Kdo se zastaví, leží před ním autobusová zastávka. Na pověstný první pohled na ní není nic výjimečného. Proto musím k pochopenísouvislostí přidat další podklady. V onen den nepršelo, a tak nikdo nevyužil nabídky plechového přístřeší. Zřejmě právě proto přítomní jedinci vytvořili pro mě doposud nevídanou kulisu. Před odjezdem ranního školního spoje tam postávalo přibližně deset dětí. Jestli se někdo těšil do školy, nebylo patrné. Navíc danou skutečnost ponecháme mimo naši pozornost.

Co však bylo hned jasné? Prostorové uspořádání dětí. Nikdo nestál u nikoho blízko. Nemyslím, že by se na sebe děti měly lepit a dotýkat se, ale přece jen o svém prožívání a myšlení podávaly nějakou výpověď, aniž by si samozřejmě svého chování byly vědomy. Vesměs tam děti postávaly čtyři, šest i osm metrů od sebe. Napadlo mě, jak je výhodné, aby autobusová zastávka byla k mání na návsi. Pokud by ji dopravce či kdo ji má v péči a na osobní odpovědnost, nechal sestěhovat do úzké boční uličky, potom… Můžete přemýšlet. Třeba jak daleko by se vinula fronta při dodržování dnes spatřených vzdáleností. A ještě jedna vzpomínka mi v ony vteřiny bleskla hlavou. Přítomní se chovali, jako se dělo v době pandemie C-19, kdy povolila nejpřísnější opatření a smělo se vycházet ven a cestovat do školy a do zaměstnání. Přesto lidé tehdy měli dodržovat „měkčí“ vládní výnosy, v nichž byly stanoveny zásady jako mytí rukou, odstupy, roušky aj.

Je však možné, že se nikdo nad jevem nepozastavil. Každá lidská bytost, tj. kromě dětí ještě asi čtyři pět dospělých, upírala své zraky na displej mobilního telefonu. Mám názor, že šlo o praktické potvrzení, jak moc lidé v současnosti podléhají nabídce moderních informačních a komunikačních technologií. Ve značné míře ztrácejí soudnost a citlivost pro sebe, pro lidi kolem sebe a pro svět jako celek. Ne vždy a ne všichni, přirozeně. Přesto nám jejich nepřítomné a často spíše poněkud nezúčastněné / podle leckoho i tupé / pohledy ledacos napovídají. Pro mnoho z nich se stává automatickým krokem neustále sledovat a kontrolovat přístroj a promýšlet, co komu sdělit, napsat a pře/poslat. Mohlo by se psát o závislosti, nutkání a o blízkých projevech a dějích. K nim se můžeme vrátit odděleně.

Já jsem pokračoval v cestě na jízdním kole, a tak jsem přišel o podobu závěrečného dějství. Předpokládám, že autobus přijel relativně včas. Přítomní se scukli dohromady a na chvíli vydrželi být pohromadě. Nikoli pospolu. Jak prostor uvnitř dopravního prostředku dovolil, pohotově se od sebe odcukli. Konečně, jak bývá zvykem v prázdných železničních vagonech, než vlaková souprava vyjede ze svého východiště. A jak nám mj. mohou potvrdit specialisté na vnitřní procesy lidí. Mezi dopady, jak můžeme denně spatřovat a vnímat, patří snížení komunikačních schopností. Ale kdo by si poklesu všímal? Vždyť on sám jezdí prstem po displeji a snaží se vyplnit byť sebekratší chvilku, aby nemusel přemýšlet nad okolním světem. A hlavně sám nad sebou. Demonstrace reality na vesnické autobusové zastávce se z daného pohledu stala přímo vzornou!

Na druhý jev zůstalo málo místa. I tak jsem přesvědčen, že bude stačit. Již jsme si zvykli, že i do vesnické MŠ a ZŠ všichni přivážejí své děti autem. Ve stejný den jsem potkal mladou maminku, jak po asfaltu klape podpatky. Pár set metrů měla za sebou a přibližně stejnou trasu před sebou… Ve srovnání s jinými lidmi působila kontrastně. Navíc se se svým dítětem v klidu a bez spěchu povídala! Bez napomínání, kritiky, výčitek a rozkazů! Bez typického trhání rukou v zájmu urychlení přesunu. Měli bychom ji ocenit? Za mě palec nahoru!

Odkazy, které s tématem souvisejí a mohou pomoci:

Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-pekne-pesky-do-ms-jeste-i-dnes-136876

Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-dnes-pesky-do-ms-a-do-zakulisi-141721

Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-nejkratsi-cesta-do-ms-drive-a-dnes-228902

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz