Článek
Rozhodně nechci lidově řečeno fušovat do práce meteorologům, protože nemám k dispozici jejich vzdělání, přehled, zkušenosti a ani jejich nástroje. Navíc důsledně respektuji hranice jiných oborů. Spíše mám v úmyslu uplatnit jiný přístup, který je z jejich pohledu též důležitý. A má význam i pro nás jako uživatele jejich předpovědí a dalších informací. Snad by čtenářstvu mohl být užitečný.
I přes více a prokazatelných poznatků o škodlivosti slunečního záření se stále opalujeme, dá se říci, že někdy někteří postupují až nerozumně, kdy část našich krajanů proválí na slunci celý den. Snad mají v úmyslu dohonit zimní deficity, aby na tom jejich tělo bylo celkově dobře. Je otázkou, zda se jedná o směr, který je pro organismus a zejména pro jeho povrch přínosný. Patrně nikoli. Zkusme položit pár otázek. Co bylo dřív? Co je dnes? Platí, co platilo? Nebo je leccos jinak? Doba se posouvá a mění. Ano. Ale i zde? Pokusme se najít a osvětlit si několik souvislostí.
Možná bychom si mohli uvědomit následující paradox. Na jedné straně máme z důvodu výchovy a podvědomého rasismu v hlavě cosi, co způsobuje jakýsi odstup vůči osobám s tmavší pletí, ale na druhé straně my jako bílí občané usilujeme, aby naše kůže nebyla bílá, což považujeme za nedobré a nedokonalé. Netvrdím, že zcela platí teze - čím opálenější, tím lepší, ale… Řekněme si otevřeně - co vlastně chceme? Proč mají být osoby s geneticky podmíněným nedostatkem pigmentu odsuzovány, že jsou málo opálené. O osobách s jeho nadbytkem ani nemluvě. Navzdory upozorňování odborníků děláme i jiné méně příznivé věci a nejde jen o slunění. Stačí si je připomenout.
Snad nejbližším příkladem je požívání návykových látek, jak potvrzuje trvale narůstající procento experimentátorů a následně závislých chlapců a dívek. Vlastně bychom se jako dospělí a zejména rodiče neměli příliš divit - vždyť jaký příklad jim poskytujeme? Jsme-li v zátěži, dáme si panáka tzv. na posilněnou, nemáme-li dostatek kuráže před řešením problému, činíme totéž. Jsme-li nervózní, sáhneme po cigaretě, chceme-li si dopřát pěknou chvíli a zlepšit si náladu, sedneme si ke kávě, dáme si pořádný zákusek a někdy spořádáme i celou čokoládu - daným příkladem svoje ratolesti učíme zcela jasně - člověk potřebuje berličku, prostředek, nástroj, aby situaci ustál a zvládnul. Sám na potíže nestačí. Proč se později divíme, když si počínají stejně? Mají v nás přece vzor! Nezlobíme se proto tak trochu i na sebe? Patrně nebude na škodu zde vykonat pár zkoumavých výprav a udělat si jasněji v zájmu sebe sama a svých dětí. Jiným úsekem k úvahám je, zda jsme ochotni a také schopni sem věnovat dostatek času, vůle, energie a pozornosti. A jak se budeme tvářit na nepříjemné otázky a nepříznivá hodnocení?
Kdybych měl na závěr použít krásu českého jazyka, napíšu, že leckdy se tak od opalování dostáváme k dopalování. Než však vyslovíme nějaké mozkové a řečové plody, měli bychom se zamyslet, jaký máme cíl a kam se chceme dostat. Podobně jako když lezeme polo/nazí na slunce nebo k ústům zvedáme něco z návykových látek.
