Článek
Kdo se tu zamyslí a pokusí se uplatnit nápaditost, mohl by vznést námitku, že by mohla nabývat více podob než pouhé dvě. Já bych mu dal za pravdu. Třeba jak vypadá před rekonstrukcí a jak po ní. Jak za starého a jak za nového personálu atd. V letním období s převahou turistů a v zimním během nadvlády místních a štamgastů atd. Pokusím se o ještě jiný pohled. Dozvěděl jsem se o něm nedávno.
Mezi tradiční zvyky mnoha pracovišť, ať již budeme uvažovat o státních či soukromých, patří čas od času uspořádat setkání pro zaměstnance a zaměstnankyně, aby se trochu poznali, pobavili a možná načerpali nových sil pro další období. Kdo se kriticky zamyslí, musí dojít k závěru, že o posílení moc nepůjde. Zejména pokud alkohol teče proudem a jí se o pověstných 106. Navíc leckdo se vysílí tancováním, když se snaží provést co nejvyšší počet kolegyň. Není divu, že se energie spíše ztrácí, než aby nabývala na rozsahu. Na druhé straně může platit, že snaha a především úspěch u druhého pohlaví ho může v kladném smyslu nabít a přimět ke zlepšení motivace a následně k pozvednutí nejen pracovních výkonů. Pak bychom mohli a měli uvažovat o kvantitativním i kvalitativním hledisku.
Jak mi paní vyprávěla, také u nich proběhl večírek. Původní nápad, aby se začalo pít hned po skončení směny na pracovišti, byl zamítnut. A zřejmě z dobrých důvodů. Jak se ukázalo o něco později. Vynechám podrobnosti a napíšu, že po takřka klasickém průběhu přišlo na stejné jevy. Alkohol v docela širokém rozsahu ovlivnil prožívání, myšlení a chování přítomných lidí, a proto bylo k vidění, co běžně nebývá. Třeba jak se k sobě jistí jedinci mají. Někdo usiloval prakticky naplnit, o čem mluvil. Další měl stejnou snahu, ale dosud o něčem pouze snil. Ke spatření byly velmi blízké tělesné kontakty atd.
Pak však přišla koruna příběhu. Závěr akce se nezařadil mezi pozitivní. Kdyby se měla stručně vyjádřit - už je tam nikdy nechtějí vidět. Když si vzpomene, jak se tam chovali, tak je jí stydno ještě dnes. Po pár týdnech. Přitom ona se chovala slušně! Chvíli jsem mlčel a ona dodala: „Vždyť jen jak velký prostor kolegové a kolegyně pozvraceli!“ Zajímavým dodatkem je, že část náměstí po nich uklízela místní hasičská jednotka. Tak byl veřejný prostor zaneřáděn. O vzhledu a zápachu ani nemluvě. Hrozná ostuda…
Docela jiným případem byla skupina absolventů nejmenované VŠ. Majitelka zařízení se nejprve zdráhala, neboť si dovedla představit, co pánská společnost dokáže. A prý se jich má sjet nejméně dvacet! Budou daleko od svých žen. Co kdyby se chovali jako psi utržení ze řetězu? Nebylo divu, že z jejich akce měli v penzionu obavy, ale vše dopadlo dobře. Alkohol se nějaký vypil, padlo pár ostřejších slov, avšak žádná škoda se neobjevila. Ba ani další návštěvníci a návštěvnice si nestěžovali. Spíše jich pár ocenilo družnost jejich zábavy, vyslechnuté historky a pár peprných vtipů, které přinesl sám život a rozličné zkušenosti. Kladným argumentem je dotaz, který padl po několika měsících od místní pracovnice: „A letos pánové přijedou?“ Dotazovaná paní ji musela drobet zklamat. Setkání se sice uskuteční, mělo by však proběhnout o několik set kilometrů jinde. Ale jak víme, není všem dnům konec.
Na závěr zbývá vydat prohlášení, že hospoda může být dvakrát a dokonce víckrát jinak. Záleží, jak ji kdo bude vidět, čeho si všimne a čeho nikoli a co ne/chce vidět. Navíc se sejdou různí lidé a nikdy dopředu není jistota, co bude a co se ne/stane. Zejména po požití… Nehoukají už hasiči?
