Článek
Dříve narození budou první slovo nadpisu docela dobře znát. Je možné, že ho pozapomněli, ale pokud budou ve své paměti chvíli dolovat, naleznou ho. V žádném případě se nechci vracet k tezím a poučkám, které jsme kdysi slýchali. Byť v nich najdeme platné věci. Jinak by se o nich přece po desítky roků nevyučovalo na západních univerzitách.
Jak dnešní titulek a celé zamyšlení vzniklo? Odstartovala ho zpráva, kterou před pár dny přinesla česká média. Dozvěděl jsem se v nich, že se nedaří udat loňskou zásobu u nás v Čechách a na Moravě vypěstovaného obilí. Zároveň zazněly dvě podle mého laického pohledu závažné zprávy. První je o vytlačování českého obilí ukrajinským, které se dovezlo bezcelně. Zde se nebudu vyjadřovat. Moje osobní mínění nepatří mezi důležité položky, takže ho nebudu rozvíjet. Zde máme moudřejší a velmi dobře placené jedince…
Více bych se věnoval druhé související zprávě. Jestliže se českou plodinu nepodaří prodat, bude určena ke spálení. Naštěstí ne jen tak. Stane se v kotlích, aby z ní vzniklo teplo. Nebylo řečeno, zda půjde o vyhřívání podniků, škol či domácností. Pokud ji nebudeme konzumovat v příslušné podobě, aspoň se někteří z nás ohřejí. A jak je vše spojeno s nadpisem? Docela jednoduše.
Kdysi jsme se ve škole učili o ošklivém Západu. Měli jsme si představit, jak na něm jsou lidé, kteří nařídí, aby se vypěstovaná rajčata nakládala na kamiony, které je převážely k moři, kam byly vysypávány. Informace se dávala do kontrastu s dětmi, které hladověly v Africe. Ideologický náboj byl jasný. My vybíráme částky do tehdejšího Fondu solidarity, odkud se vybrané peníze používají na potravinové dary do vzdálených afrických zemí. Zda tam dorazily, nevím. Moje pozdější zkušenost - třeba z devadesátých let - mi napovídá, že vlivem korupce se mnohé z pomoci rozkradlo. Platil-li stejný poznatek v předchozích desetiletích minulého století, nevím. Pamětníci, kteří měli k procesům blízko, by se mohli nechat slyšet. Naše čsl. pomoc versus imperialistické plýtvání a bezohlednost.
A obilí? Jako mladého člověka mě velmi udivilo, že se na Západě spaluje v pecích. Když jsem si onu zprávu porovnal s našimi někdejšími hesly typu - „Ani zrno nazmar“ a „Všechno obilí včas do sýpek“, byl jsem názoru, že je něco špatně. No - čas trhnul vydatně oponou a zdá se, že dřívější „imperialistické know-how“ se uplatní rovněž v našich krajích a teritoriích. Nákladní auta budou naložena a obilí přivezou na místa pálení. A kráčí o stovky tun. Zásadně mnoho času nezbývá, neboť za pár měsíců musejí být sklady prázdné. Bude se po jejich úklidu a přípravě čekat na letošní úrodu.
Po věcné stránce je třeba dodat, že obilí má podle odborníků stejnou výhřevnost jako hnědé uhlí. Máme-li si všimnout ekologických hledisek, má význam vědět, kolik zplodin z něj unikne do ovzduší. Patří obilí mezi fosilní palivo? Mně osobně se zdá obnovitelné. Ale duch Green dealu - a jeho nadšení obhájci - se na věc může dívat jinak. Dále se může ukázat, že ač půjde o čisté spalování, celá záležitost až tak „čistá“ nebude. Tady mám na mysli, že něco se z loňska jistě ještě prodá. U nás i do zahraničí. Byť tam naši prodejci narazí na přebytek ukrajinského a ruského obilí. Naši pěstitelé budou vystaveni nemalým tlakům a zkouškám. On už asi není optimální pocit, kdy jezdím po poli, seji, ošetřuji, kontroluji a sklízím a do jisté míry vím, že s úrodou budou potíže. Ano - kde mám brát chuť? Jestliže úrodu neudám k pravému účelu, kolik času, starostí, nervů, strachu a možná i peněz mě bude stát, abych se obilí zbavil? A jak se srovnám s faktem, že asi bude spáleno? Já se dřu na poli a někdo si doma hoví v pšeničném teplíčku! Mám ale šanci se na trhu práce prosadit jinak? Uvidíme, co se do května ne/stane!
