Článek
Jestliže přikývneme názoru, že na vzdělanosti v minulosti vždy záleželo a že současná a budoucí situace není a nebude výjimkou, ba že se její význam zvyšuje, jak postupně i skokově roste specializace v mnoha profesích a jak se objevují nové, pak mají učitelé pro naši společnost značný význam. Na jejich kvalitě a připravenosti bude hodně záležet. Zřejmě proto se také právě sem čas od času zavede diskuse.
Začněme důležitou otázkou. Jak jsou učitelé připraveni? Je stav dostatečný a uspokojivý, nebo výborný? Či je možné, vhodné a správné vznést výhrady? Před pár lety proskočily na veřejnost informace, že se chystají změny ve způsobu jejich odborné přípravy. Oč se jedná? Aniž by se dlouze vysvětlovala podstata zamýšlených kroků, uveďme fakt, že se zkrátí fáze, v níž se na své pedagogické poslání připravují. Obory se podobně jako v jiných odvětvích stanou tříletými bakalářskými s možností navázat magisterským studiem. Pro jedince chtivé podrobnějších podkladů dodám, že je potřebné rozlišovat, na jaký stupeň ZŠ se učitel/ka chystá. Kdo chce vědět ještě více, nechť si vyhledá příslušné dokumenty MŠMT. Zde není tolik prostoru.
Z úst odborníků jsme mohli zaslechnout názor, že za krátký čas šesti semestrů se budoucí učitel nestačí po pedagogické a psychologické stránce připravit. Jejich hlasu je třeba jistě věnovat pozornost. Studium má více směrů a s ohledem na složitost a záběr profese bych zdůraznil především úsek didaktiky. Na kvalitě učitelů by mělo záležet nám všem. Jak sami vidíme, na úrovni vzdělanosti závisí nejen celková úroveň národa, ale stačí se podívat do oblasti zaměstnanosti. Kdo má vyšší vzdělání, snadněji dostane práci a obvykle lépe placenou atd. Je dobré vnímat i širší dimenzi celé oblasti. Zde nám zářivý a docela čerstvý příklad poskytuje náš kolega v EU Irsko. Zvýšená pozornost vzdělávání přinesla nejen vyšší vzdělanost, ale přišel také viditelný a citelný růst HDP. Ne náhodou se říká, že žijeme ve vzdělanostní době. Chceme-li se podívat na dlouhodobější vzor, je potřebné zamířit do Skandinávie a třeba do Nizozemí. Ovšem nejen se tam podívat jako na výletě! Slušelo by se něco převzít a moudře a citlivě aplikovat u nás. Jejich náskok je velký. Nebudeme si dávat cíl je dohonit, stačí, aby se jejich vzdálenost již nezvyšovala. A nechat se „vytáhnout“! Samozřejmě je třeba hodně přiložit ruce k dílu. Samo se přece nic neudělá.
Nad přípravou je nutné se opravdu dost odpovědně zamyslet. Řada vyučujících se přizná, že VŠ sice absolvovali, ale stejně se před premiérovým vstupem do třídy necítili jistě a pohodlně. Část by se ve slabé chvilce a v bezpečném prostředí přiznala, že jim bylo „jaksi lehce“ v kolenou. Navzdory dlouhé přípravě ve škole a na konkrétní hodinu jejich hlas nezněl jasně, pevně, sebejistě a přesvědčivě. Část měla pocit, že začátek zpackali. Neprodali se. Selhali jako sportovec při utkání či na závodě. Kladli si otázky typu - „jak se to mohlo tak podělat?“, „kde je moje jistota?“, „jak to že nefunguje, co jsme se učili?“, „děti se o výklad nezajímaly, co jsem udělal/a špatně“, „na co se nyní mám zaměřit?“, „mám ještě více promyslet přípravu?“, „je potřebné mít více pomůcek?“ apod. Vidíme, že podstata je spíše psychologická než faktická a vědomostní. Proto se sem ještě vrátíme. Bude k čemu se vyjádřit.
Jako poslední bych chtěl ocenit přijetí institutu zavádějícího učitele. Pokud nováček narazí na někoho opravdu dobrého, má docela vyhráno on, třída i škola. Možná by se od něj měl dozvědět zásadní informaci - nezáleží ani tak na dokonalosti a úplnosti výkladu, na přísném hlase, na počtu názorných pomůcek ad. Nejpodstatnější je lidský přístup a cosi jako „dobrá osobnost“, možná její síla a přesvědčivost, autentičnost. Děti ji vycítí podobně jako pes a podle stavu se začnou chovat. Dokonce i méně poslušní z nich!
