Článek
Před krátkou dobou jsem zveřejnil zamyšlení, jak se jistá zvířata dostanou do sportovních ochozů. Při vyslovení či napsání slova dobytek se mi vybaví ještě jeden pojem - pastva. Jednu spojitost bych viděl. Pro skot je pastva stěžejní. Možná se námi sledovaný a nikoli vzorný fanoušek jde na stadion také pást. Nepase však po výtečných výkonech hráčů, byť ho dobrá akce a hlavně triumf vlastního celku potěší, ale popase se na faktu, že si na sportovní celebritu dovolí, zakřičí, urazí ji atd. Dělá mu dobře, když ji vykolejí, znejistí, popožene, prostě jí vypráší kožich a dá jí co pro to! Kdo se zamyslí, jde přece o dost „dobrou práci“, ne? Uvědomme si, že mezi dopady se řadí, jak se část osob rozhodne, třeba že kvůli nevítaným návštěvníkům do ochozů a na tribuny nezamíří. Ač by se jim za lepších okolností dost chtělo.
Určitě je na místě se také zmínit o sebeovládání. Zdá se poněkud mimo spravedlnost, když ho hráč má mít na vysoké úrovni, zatímco fanoušek si může dělat a říkat a též vyvolávat, co chce? Kdybych trochu přehnal, co by se dělo, kdyby se hráči zachtělo blíže neupřesněným způsobem tělesně napadnout návštěvníka. Třeba i nevinného a nezapojeného! Kdyby se nezvládl a vzal si na mušku prvního či nejbližšího po ruce!
Jak by se sportovci mohli a měli bránit? Důležitá otázka a velká oblast. Za prvé se nabízí se na „útočníka“ mimo hrací plochu usmát. Nebo se dokonce zasmát. Úsměv by mohl pomoci ke zklidnění, ale zrovna tak může být vykládán jako projev arogance na straně sportovců. Jako kdyby sděloval - „já jsem pan fotbalista, beru velké prachy a ty mi můžeš…“. Jistě si dovedeme představit, že by smích mohl být vnímán jako provokace a popíchnutí. Za druhé lze mávnout rukou. Třetí verze nebude zakrývána, ale nepatří mezi doporučení - odpovědět neslušným gestem se sdělením - „jsi pod mou úroveň, nebudu se tebou zabývat“. Za čtvrté je možné vyzkoušet upřený pohled, kde se jeví předpoklad, že se autor něčeho hanlivého zastydí. Za páté bych viděl přímé oslovení aktéra ve smyslu - „vy pane, ve třetí řadě v tom hnědém oblečení a s pivem v ruce…“ a „poprosil bych osobu v černém a se šálou, aby nám ještě jednou před všemi zopakovala, co před chvílí volala na…“. Možná ho podpoří sousedé, ale třeba se na něj sesypou, že dělá ostudu jejich partě. Zejména když budou mít v rukou znaky příslušnosti ke klubu. Nebude jasné, co vše se může stát. Patrně nejlepší je se snažit a naučit se soustředit na hru. Také dění ignorovat a zvyknout si. Ještě o kus výše je povznést se nad nepříjemnou skutečnost a držet se svého. Nabízí se známý pojem - hroší kůže. Nejlépe bez pasivity a slepého snášení.
Říká se, že je moudré na záporech hledat klady. Jeden bych nabídl. Člověk se v popisovaných a jim blízkých konstelacích leccos dozví o sobě a rovněž o jiných lidech. Třeba je sám překvapen, jak mu někdo neurvale se chovající mluví tzv. z duše. On by jeho slova klidně podepsal. Jiný si naopak ještě silněji uvědomí, že tak by se on sám nikdy nechoval. Znám variantu, kdy mě známá osoba trochu zaskočila způsobem fandění. Od převážně klidného, pomalého a usedlého jedince bych tolik „živosti“ opravdu nečekal. Překvapil.
Ano, berme zmínku jako potvrzení, že se vzájemně málo známe. Proto není chybou více pracovat na sebepoznávání. Za našimi i cizími tvářemi se může mnohé skrývat. A většinou skutečně bývá zastřeno. Často pečlivě. Málokdo si může dovolit vyjadřovat se hodně svobodně. Leckdy by narazil, mnohokrát nepříjemně a často s neblahými důsledky. Chápu, že leckomu se nebude chtít na sebe a na někoho jiného podívat kriticky. Jde o dost práce, a ještě je nucen opustit komfortní zónu. Nicméně je užitečné si připomenout, že tak koná pro sebe. Ve svůj prospěch. Jednou z reálných možností postupu je podání přihlášek do kurzů, kde se člověk o sobě hodně dozví. Odpracuje si mj. poznání, jak málo se zná a obohatí se o paletu způsobů, jak by mohl vcelku efektivně řešit rozličné problematické situace. Jde o málo?
