Článek
Nejsem specialista na jejich život a od mého působení na VŠ uplynulo relativně hodně času, tj. odteklo moc vody v jakékoli řece či v potoku. Přesto nejsem úplně vzdálen a navíc se ke mně občas dostane pár zajímavých podkladů. Pokusme se tu na chvíli pozastavit. Je možné, že odsud vyplyne konkrétní užitek. Třeba pro budoucího studenta či studentku.
Pro leckoho bude užitečná informace o studiu. Leč danou oblastí se nebudu zabývat. Nabídku učebních oborů si lze sehnat a podrobněji prostudovat díky návštěvě na studijním oddělení a dnes častěji na internetových stránkách příslušné školy. Člověk se na nich hodně dozví. Přesto bych vydal malé doporučení - promluvit si s živým jedincem, který je podrobně obeznám s místními podmínkami a má o nich velmi dobrý přehled. Je totiž schopen předat řadu důležitých podkladů, z nichž na část zájemce či zájemkyni o studium ani nenapadne se ptát. Tak se potvrzuje, jak zúžené vnímání v řadě situací míváme. Běží o přirozený proces. Neměl by nás zaskočit, a proto s ním počítejme.
Podobně se nebudu zevrubně zastavovat ani u stravy, ač je leccos k řešení. Pouze poznamenám, že jeden bude s předkládanými jídly v menze souhlasit, byť neprojeví nadšení. Třebas vyšel ze spíše skromných poměrů a není rozmazlený a rozcápaný. Váží si, co je mu nabídnuto a ocení, že s přípravou jídel jiní lidé měli starost a museli jí věnovat patřičný čas. Minimálně v kolik hodin museli vstávat, že? Škrábali brambory na kaši k obědu a mrkev do polévky, zatímco on ještě vylehával v zahřáté postýlce. Jiný se stane kritikem a skoro neustále bude vyslovovat připomínky jako - „no, moc se nesnažili“, „když jsem jídával u maminky…“, „nejraději bych si došel někam ven, ale copak si to člověk může dovolit?“ atd. Neměli bychom zapomenout na jedince, kteří se z hlavního dílu budou snažit být po stránce stravy samostatní. Něco si dovezou z domova, cosi sami nakoupí a nějak upraví apod. A ještě připomenu, že pár jedinců se domluví, spojí síly a vzájemně si pomáhají. Ušetří se čas, něco peněz, leckdy vznikne inspirace, dojde k přebírání zkušeností a občas se zjistí, že si jsou blízko i jinak než jen po stránce stravy.
Zastavíme se zejména u bydlení. Pro velkou část studentů na VŠ kráčí o dost problematickou oblast. Pomohou nám následující otázky. Jaká se nabízí možnost bydlení? Je místo na kolejích? Má si člověk shánět nějaké soukromé místo, kde by se dala složit hlava? Jaká je kvalita bydlení? O kolik dopředu se o něj má či musí žádat? Existuje spravedlivý pořadník? Nebo je třeba někde trochu „přitlačit“? Kolik si kdo má připravit peněz? Kolik oficiálně a kolik na tzv. vedlejší cestu? Přispějí rodiče? Jaké jsou vlastně naše vztahy? Co mohu udělat pro jejich udržení? Nebo možná i zlepšení? Na co se u nich ne/mohu spolehnout? A po jak dlouhou dobu? Jak se zachovám, když mi doporučí, abych si něco přivydělal/a bokem?
Po sérii dotazů se podíváme na konkrétní příklady, abychom si rozšířili obzory. Sami studenti si často stěžují na „málo hezké podmínky na kolejích“. Schválně jsem větu dal do uvozovek. Jednak jde o jejich hodnocení. Jednak bychom je měli brát s rezervou. Co s čím srovnávají? Nicméně při kontaktu s nimi se dozvíme, jak je odrazují společná sociální zařízení. Za prvé - zpravidla nevypadají hezky - a vábně a příjemně už vůbec ne. Za druhé - člověk v nich narazí třeba na plíseň a všelijakou havěť. Za třetí - i kdyby byla na vyšší úrovni, nebude se v nich cítit klidně a v pohodě. Buď se musí čekat, že je obsazeno. Nebo někdo po sobě cosi zanechal. Je daleko na pokoj. Došla teplá voda. Sotva člověk s očistou začne, už někdo klepe, že by…
