Článek
Kdo by se chtěl zařadit mezi přemýšlivé jedince, kteří nemají hlavu pouze na úpravu vlasového porostu a na nošení nějaké pokrývky, mohl by přijít na několik variant, jak by se děti ve škole mohly posouvat. Pokud by patřil mezi šprýmaře či disponoval větší fantazií, třeba by doplnil, že se posouvají v tělocvičně nebo na chodbě po zadku, protože hrají nějakou hru. Na ni buď přišli sami nebo jim ji navrhla či stanovila paní učitelka. Lepší verzí bude jejich nápad. Pak je předpoklad, že je bude více bavit.
Pojďme se nyní podívat na další podoby. Jestliže jsme se ocitli ve školním prostředí, leckoho patrně napadne, že se děti posouvají v učební látce. Mezi jednotlivými dny velké kvalitativní ani kvantitativní mezery až na výjimky neregistrujeme. Ovšem při porovnání třeba první a třetí třídy vidíme jasný rozdíl. Přece jen je zřejmé, že od zahájení povinné školní docházky se žáci a žákyně něčemu naučili, cosi zvládli a posunuli se. Konečně, poměrně často se mění jejich učebnice a pracovní sešity.
Pro závěr školního roku je aktuální ještě jeden druh posunu. Jedni příslušníci pedagogického sboru zakončují svůj několikaletý cyklus. Rychle se blíží čas, kdy se se svými dočasnými svěřenci rozloučí. Možná se spolu už nikdy nepotkají. Všichni se posunou dále, ponejvíce se objeví na některé SŠ, což není z hlediska rozložení inteligence společnosti dobrý nápad. Podobně jako si fotbalový trenér nedrží ve svém celku přes čtyřicet hráčů, ale maximálně jde o dvacet pět jedinců.
Jestliže žáci a žákyně odcházejí, u některých učitelé cítí, jak jsou rádi, že se jich zbavují. Jenže tak nikdo ve veřejném prostoru hovořit nebude. Podobně jako třeba prodavačka nebude vykládat o nepěkných praktikách u nich v zákulisí obchodu. Nebo bude? Cítíme, že musí existovat nějaká hranice a určitý stupeň rozumnosti a loajality. Nedávno jsem na dané téma mluvil s jednou velmi zkušenou paní učitelkou. Její třída nebyla jednoduchá. Sešlo se v ní hezkých pár týpků, tj. problematických dětí. Namátkou uvedu, že mnohé nepsaly domácí úkoly, nectily zásady slušného chování, dostávaly poznámky a napomenutí, mockrát se na ně zlobila, bývaly málo pozorné, dokonce se objevilo pár podvodů. Vše na prvním stupni. Právě o zbavení se nejhorší dívky jsme mluvili. Sama uvedla, že i když ji mnohokrát pozlobila, tak se jí možná ne zbaví, ale posune ji do vyššího ročníku. Do další etapy. Od září totiž přejde k jiné kolegyni. Má se na co a na koho těšit!
V následující besedě zaznělo, že je možné, že se dostane do lepšího vztahu. Může začít tak trochu od nuly. Snažila se do ní investovat co nejvíce. Někdy však prožívala pocity marnosti. Na vlastní smysly se mnohokrát přesvědčila, jak úspěšně funguje známá lidová zkušenost - „jako kdyby hrách na stěnu házel“. Říkat neříkat - pořád stejné. Skoro. Ale přece se nenechá demotivovat. Ona jako dospělá je ve třídě hlavní osobou a kromě výuky má za úkol snášet různé nepříznivě elementy a procesy, které se vzděláváním souvisejí. Ač ji VŠ nijak nepřipravila.
Pochopitelně máme také nežádoucí posuny. Zde mám na mysli tzv. výuku v používání neslušných slov, rvaní a vůbec v negativních formách fyzického kontaktu. Řada rodičů uvádí, že jejich dítě je doma hodné, ale ve škole se stává obětí slovního a jiného napadání, nosí domů nepěkné zvyklosti a pojmy atd. Zvenku se zdá, že se jim učí právě zde, ve školním prostředí. Pokud se tak děje, pak vyučujícími jsou starší děti. Nikoli učitelé. Z věcného hlediska kráčí rovněž o posun. Nechtěný…
