Článek
Jistě jste o něm ne jedenkrát slyšeli. Možná je nemáte rádi, vyhýbáte se jim, jak jen můžete. V jejich přítomností se necítíte dobře, a proto se snažíte z místa vzdálit, pokud jde o možnou variantu. A důvodů se najde hned několik:
- zpravidla nevypadají reprezentativně
- obvykle nevoní
- ponejvíce nepracují
- nevyvíjejí odpovídající snahu, aby zlepšili svoje životní postavení
- neefektivně využívají svůj čas
- pokud přece jen vyvinou snahu získat peníze, nejsou jejich kroky úplně správné a hodné doporučení a následování
- ve srovnání s úsilím a tempem ostatních tj. přizpůsobivých občanů mají nadstandardní příjmy
- na jejich faktu a výši mají skoro nulovou zásluhu.
Výčet patrně není dokonalý. Tak ambiciózní cíl jsem si ani nedával. Vždyť nepíšu vědeckou studii, ale snažím se o pouhé mírně sumarizující zamyšlení. Když už tak člověk zabředne do úvah, mozek mu přinese zajímavou informaci. Její podobou je, že můžeme odlišit několik poloh a podob nepřizpůsobivosti:
- nepřizpůsobivost vůči komu
- nepřizpůsobivost vůči čemu
- nepřizpůsobivost v čase ve smyslu - krátkodobá a dlouhodobá
- nepřizpůsobivost obecná a účelová, tj. jenom někdy, někde a vůči někomu a něčemu.
Není proto překvapením, že dáme-li si čas a necháme mozkové soustrojí pracovat, dospějeme k existenci různých pohledů na nepřizpůsobivost. Při kritickém pohledu na ně pak budou ne/úplné, ne/správné a možná i ne/platné. A ještě jeden námět - nakolik se nám podobají? Co když se jim v nějaké položce blížíme? I tak zní příčina, proč máme vědět více.
Pokračujme dále a podělme se o následující konkrétní myšlenkové plody, poznatky a náměty:
- když se někdo nepřizpůsobí danému typu společnosti, lze ho považovat za tzv. nepřizpůsobivého občana
- když se někdo relativně efektivně a rychle přizpůsobí danému systému společnosti, lze ho považovat za přizpůsobivého občana, pak by mohlo platit vysvětlení, že kdo bere dávky různého typu, je přece spíš přizpůsobivý než nepřizpůsobivý, vždyť jakýmsi konkrétním způsobem „přilne“ ke státu, přesněji řečeno se mu přizpůsobí, protože uvedený proces mu přináší řadu výhod. V jistém ohledu se pak nepřizpůsobivost dá vnímat i jako šikovnost, akceschopnost a paradoxně i jako flexibilita, tj. pružnost.
A nyní bychom se mohli zkusit zaměřit na jinou polohu a s ní spojené zamyšlení:
- kdo by se měl komu přizpůsobovat?
- měli by se nepřizpůsobiví občané přizpůsobovat přizpůsobivým nebo naopak?
- jaká je míra tolerance u koho, jaké má zkušenosti a schopnost nakládat s rozdílnosti mezi lidmi a skupinami?
- jaká je souvislost nepřizpůsobivosti jako osobní vlastnosti s pobytem v aktuálně daném systému společnosti?
- zda a nakolik je ne/přizpůsobivost spojena s celkovou osobní zralostí?
- je nepřizpůsobivý občan ochoten někomu běžně pomoci?
- je nepřizpůsobivý občan ochoten přidat ruku k dílu v občasných situacích vyššího ohrožení jako požáry, dopravní nehody, záplavy a jiná neštěstí?
- uvažuje vůbec o daném směru činnosti, působení?
- jaký typ svědomí má nepřizpůsobivý občan?
- vlastní nepřizpůsobivý občan zásadně jiné osobní vlastnosti?
Dotazy by mohly pokračovat. Zaznělo dnes hodně. A abych neztěžoval mozky části čtenářů a čtenářek, nechám pár hodin na přizpůsobení se novému poznání. Potom se vypravíme za dalšími podklady a postřehy.
