Článek
Když jsem nedávno psal o ozbrojencích a zamýšlel jsem se, o koho vlastně jde, netušil jsem, že moje úvahy mohou mít určité pokračování a přinést nové souvislosti. Zajímavé?
Mj. jsem se zmínil o společných a rozdílných náhledech a znacích u pojmů „operace“ a „válka“, které jsou někdy používány, jindy zakázány, případně nahrazovány jinými termíny, aniž by bylo věcně a procesuálně jasněji. Případně jasno je, ale k užívání nemá či nesmí dojít. Cosi podobného se nyní patrně děje v pásmu Gazy. Ve smyslu – když se o ní píše. Vůbec si neosobuji právo na analýzu, nicméně z hlediska aktivního uživatele rodného jazyka, metody kritického myšlení a přesnosti při komunikaci mě napadá hned několik prvků. Jsem přesvědčen, že se vyplatí o nich napsat a seznámit se s nimi. Mohly by pomoci pochopit. Nebo naopak nepochopit a dopracovat se k názoru, jak je vše složité. V neposlední řadě platí, že věci mají být nazývány pravými jmény, což jednak naráží na ne/užitečnou zásadu korektnosti a jednak přináší vedle úlevy a projasnění řadu rizik s rozličnými dopady.
Na počátku října se v oblasti Středního východu něco stalo. Různé strany uskutečněný akt nazývají různě a my ještě přesně nevíme, o co se jedná. Záleží na více faktorech, třeba jaké máme vzdělání, myšleno obecné, politické, vojenské a další druhy. Dále – ve kterém bydlíme státě. Není jedno, jaké zprávy posloucháme a nakolik jim ne/věříme. Za třetí je tu fakt, zda se sdružujeme do nějakých zájmových skupin / občan, podnikatel, obchodník s danou oblastí, xenofob, rasista, vlastník ne/náboženských postojů ad. / Za čtvrté – jestli ne/máme známé osoby někde poblíž. Za páté mohou být tak blízko, že jejich svědectví bude velmi emotivní a osobité, že se může vymykat celkové realitě na místě. Za šesté – jaký k nim máme vztah? Za sedmé – zda máme schopnost se stavem v dáli něco učinit. Leckdy u sebe najdeme lhostejnost, strach, napětí i bezmoc a bezradnost. Ještě by se dalo chvíli pokračovat. Máme zde před sebou „hezké“ svědectví o působení psychologických mechanismů a zákonů.
Sami odborníci nemají jasno. Poslouchal jsem vystoupení několika analytiků, z nichž část nosí mj. označení odborník na…, specialista, docent aj. Od nich mám převzato „jakési váhání“, které jsem částečně použil do nadpisu. Nedokázali odpovědět na otázku, jde-li o dopředu ohlášenou druhou etapu „práce“ izraelské armády. Možná neuměli, možná nechtěli, aby nebyli později kritizováni, že se netrefili, možná nemohli. Tady je nejasno. Podobně jako s navazujícími etapami. Ani u nás se neví, jestli přijde třetí. Třeba by mohla, pokud současné – prozatím neupřesněné – dění považujeme za druhou. Pokud by ještě o ni nešlo, může se stát, že ke třetí již nedojde. Nebo je už plánována a padají úvahy o čtvrté a páté… Nevíme, co se v hlavách koho děje a jak ne/proudí informace, co je a není zadržováno, měněno atd. Snadněji se dopracujeme „proč“. V jistých ohledech ani není vhodné, abychom věděli vše. Důkazem nechť jsou / děsivé / záběry z místa. Ke všemu ještě přičtěme přístup Izraele k jeho vlastním občanům, který je pověstný.
Na druhé straně by v mých úvahách mohlo jít o pověstné mlácení prázdné slámy. Jak víme, skutečnost nějak běží a ne vždy je jasné, jakými etapami se děje. Z hlediska průběhu a řešení mimořádných podmínek se na nějaké detaily nekouká. Zejména řadový příslušník ve stejnokroji si zpravidla nebude lámat hlavu, jaký je název. Spíše ho bude zajímat, jaká bude jeho pozice, jestli dříve dostatečně cvičil a trénoval na akci / operaci?, válku?, obranu?, útok?, zásah?, odvetu?… /, má-li odpovídající výzbroj a výstroj, zda bude moci uspokojit svoje základní potřeby, jaké mu chybí předměty k ochraně a jestli se může spolehnout na své velitele a na kolegy ve zbrani. Zvláště připomenu také kolegyně ve zbrani, neboť ženy se – soudě podle podkladů z internetu - přičinily o likvidaci části osob na druhé straně fronty. Raději píšu osob, protože pojmy jako ozbrojenci, teroristi / někdo říká dokonce teroristé, což má podle zásad českého jazyka kladný náboj! /, násilníci a jim podobné mohou být zavádějící a časem by se mohlo ukázat, že ani nebyly pravdivé. Co my víme, jestli se z útočníků nestanou obránci a naopak. Pokud někdy v budoucnu zasedne mezinárodní válečný tribunál, mohl by shledat, že zločinů / nejen proti lidskosti / se dopustily obě strany a tím budou minulé, současné a budoucí informace z řešeného teritoria ne zcela pravdivé a moderně napsáno – irelevantní.
Snadnější práci mívají čteči a čtečky zpráv, které někdo připraví a kdosi další podrobí kritickému zkoumání, aby se na veřejnost nedostalo něco, co se tam vyskytnout nemá. Jenže někdy je spěch, že se názvosloví později musí měnit. Dnes již klasickým konkrétním příkladem byl „boj o Falklandy“, které v našich tehdejších médiích vystupovaly zprvu jako Malvínské ostrovy, ale pak se název kvůli zaměření politiky a její propagandy „musel mediálně změnit“. Neprojdeme si po desetiletích stejnou cestou? Víme přece, že kdo nezná svou historii…
V každém případě je hrozné, co se děje a že se zvyšují počty obětí, částečně též civilistů a nevinných jedinců. Ovšem na jejich nevinu by také bylo prospěšné podívat se kritičtěji. Žiji-li roky v prostředí vytrvalé indoktrinace, v zášti a moje hlava produkuje negativní stanoviska a občas se projevím v praxi, zřejmě nebudu asi až tak nevinný. Leckdo setrvával v mlčenlivé pohotovosti, aby se mohl ve „vhodný čas“ projevit. Což přesně sedí na pásmo Gazy. Kdo nevěří, nechť si něco načte o historii místa a konfliktu aspoň na 70 let dozadu. Pak zjistí, že předchozí věty a úvahy nejsou mimo mísu. Na přesnosti komunikace velmi záleží. Nemáme-li dost podkladů, což je charakteristické pro současné dny a probíranou lokalitu, tak bychom se měli přiznat. A ne navrhovat opuštění OSN!
