Článek
Na rozdíl od předchozích roků se o něm v naší zemi více mluví. A nejde pouze o záležitosti kolem postupu státní reprezentace na Euro 2024. Nabízí se více souvislostí. Zejména pokud se blíže seznámíme, jak vypadal závěr finále MOL cupu, kde se střetla domácí Plzeň s hosty ze Sparty. Hodně se již napsalo a já se budu snažit nabídnout poněkud jiný obrázek.
Obraz číslo jedna. Vidíme malou vesnici či městečko. Stadion není příliš vzhledný a na první pohled volá po nemalé finanční injekci. Přesto kousek od jeho středu vidíme stát staršího muže a kolem něj střídavě pobíhá nebo postává houf chlapců. Je jim přibližně do deseti let. Jedná se o začínající či malinko pokročilé fotbalové žáčky. Dresy na nich visí skoro jako na hastroších, kalhoty mají pod kolena, avšak velmi se snaží, pilně plní trenérovy pokyny a kmitají. Onen pán jim něco vysvětluje, pak zapíská a vše se rozjede. Není třeba křičet, natož mluvit neslušným jazykem. Chlapci jsou plni zaujatí, motivovaní, patrně mají v hlavě aktuální sportovní vzory a sní, že je v jejich hvězdné kariéře napodobí.
Obraz číslo dva. Časově jsme se posunuli asi o tři sezóny. Je vidět, že se za předchozí měsíce leccos naučili a zvládli. Nezaujatého pozorovatele zaujme lepší přiléhavost dresů a zejména nadměrně silný hlas trenéra. Proč na ně tak křičí? Panuje snad okolo tak velký ruch z dopravy většího města? Chlapci se honí a neslyší? Lze je zařadit mezi neposlušné? Kdo by měl čas a zašel na jejich zápas, nejspíše by se dočkal překvapení v podobě vydávaných „doporučení“ jako - „nedej mu dýchat“, „víc se na něj tlač“, „sejmi ho“ a „nenech si to líbit“ aj. Užitá slova reagují na stupňující se napětí. Jde tu snad o miliony korun českých? A i kdyby… Kde zůstaly projevy jako slušnost, férovost, čest, morálka…
Obraz číslo tři. Říká se, že sledovat dnes Premier League je opravdovým zážitkem. Ne vždy tak bývalo. Starší občané a příznivci si budou pamatovat dobovou etapu rowdies. Česky by se psalo o fotbalových chuligánech, i proto šlo tehdy v tisku narazit na pojem „hooligans“. Chodili se na stadion vyřádit, neboť se jednalo o docela jednoduchý způsob zbavení se frustrace. Málo se učili ve škole, nezískali pořádné vzdělání a jejich společenská pozice a prestiž byla nízká. Tak o sobě dali „řádně“ vědět aspoň v ochozech. Léta trvalo, než se prosadil ozdravný program. Díky jeho sestavení a řádnému uskutečnění je současná Anglie zcela jinde. Fotbal je svátek, kam se nemusí nikdo bát zajít. Včetně rodin s malými dětmi.
Obraz číslo čtyři. Stav v ČR. Máme za sebou více incidentů, za nimiž zůstali potrestaní jedinci, vytrhané sedačky, napadení diváci a reportéři, zásahy policistů, vyšetřování komisí a zákonitě rovněž jakási pachuť. Z poslední doby kráčí o jistá derby pražských S a nově již zmíněné finále MOL cupu. Útržkovitě bych napsal - nezvládnutá organizace, selhání, ostuda, výtržnosti a ještě by se dalo pokračovat. Mnozí si stěžovali na nespravedlivé rozdělení vstupenek s ohledem na „pravidla FAČR“. No - možná se nakonec ukáže prozíravé, že ona zvyklost svého času vznikla. Kdyby tam byl dvojnásobek „pravých českých fanoušků“, raději si ani nepředstavuji, co se tam mohlo stát. Poněvadž jsme tak nízko, možná jen pár centimetrů nad tehdejšími rowdies a hooligans / čtěme jako - „máme zpoždění několik desetiletek“ /, tak se na fotbal nadále budeme dívat spolu s těžkooděnci, s početným týmem označených pořadatelů, bez dětí a ještě nuceni počítat, že po skončení zápasu se nám něco může stát. Zbývá jen se nepřiplést policejnímu koni pod kopyta a nebýt zasažen tvrdou sprchou z vodního děla…
PS 1: zajisté bude tváří fotbalu více, nekladl jsem si za cíl je uvést a popsat všechny, snad budu pochopen.
PS 2: dění mi jako slušnému fanouškovi rozhodně není lhostejné.
PS 3: snad se kluci z prvního obrázku na některá utkání nedívali!
PS 4: obecně je pro některé děti nejvíce nebezpečným činitelem dospělý člověk.
