Článek
Jedná se o prohlášení slečny, která není anonymní. Naopak vystupuje jako konkrétní příklad a též jako důkaz, že na trhu pracovních sil se cosi mění. Myslím, že nebude úplně ojedinělý a výjimečný, ale rovněž dnes nebude kráčet o masový jev. Leč může se tak stát. Mezi důvody patří, že poroste počet velmi mladých lidí, kteří po ukončení školy nastupují do práce.
Přesněji poznamenáno - někteří by sem raději ještě nepřicházeli. Spíše by si užívali současných možností, třeba cestovat po světě, navštívit nějaký kurz, který by je bavil a něco jim přinesl atd. Přesto uvažujme o variantě, že do práce přicházejí a nechce se jim postupovat podle požadavků, algoritmů a šablon, které jsou ně a samozřejmě i pro starší zaměstnance a zaměstnankyně připraveny a léta fungují. Zdánlivě úspěšně. Je jejich postup v podobě zpochybňování, nepřijímání a odmítání správný? Má z něj mít společnost radost? Někdo by se opravdu radovat mohl. Konečně prý zavane čerstvý vítr a zahýbe se stojatými vodami. Co si více přát? Ale pozor - mezi dopady se může zařadit, že supermarkety zkrátí svoji pracovní dobu nejméně o jednu třetinu. Důvod je, že v nich lidé nebudou chtít působit tak dlouho jako dosud. Starší jedinci se „nakazí“ přístupy nově příchozích a rovněž se jim nebude chtít plnit úkoly tak dlouho. Podobně se zkrátí ordinační doba v lékařských ambulancích. Třeba na tři hodiny denně? Proč ne? Třeba se mladým lékařům a lékařkám nebude chtít pracovat tak „dlouho“. I pro ně bude přitažlivější se věnovat rodině, dětem či jen tak sedět a sjíždět sociální sítě
Nebo budou mladší naopak donuceni k vystřízlivění? Bude jim řečeno - „to je pěkné, že se ti nechce, ale tady platí tato pravidla a přes ně nejede vlak!“. Ano, mladá osoba vykulí oči, nafoukne se a sdělí, že odchází na jiné místo. Klidně může. Zajímavé bude sledovat, jak na něm pochodí. Co jestli narazí na stejnou „zeď“? Pak také odejde? Kolik zkoušek nástupů a odchodů vyčerpá, než pochopí, že práce musí probíhat podle relativně jasných pravidel a hranic? Ano, kráčí o nástroje, jimiž je měli vybavit především rodiče, pokračovat MŠ, po ní ZŠ a poté ještě SŠ. Jestliže máme současný tzv. moderní trend, aby se děti cítily co nejlépe a následně nemusely nic dělat a naopak si mohly počínat, jak se jim zachtělo, nemáme se divit jejich „chuti do práce“, když po ukončení studia nadejde správný čas.
Na druhé straně platí, že ne vše je na trhu práce v pořádku. Máme na něm příliš mnoho zákonů, předpisů, vyhlášek, omezení a není divu, že člověk ztratí chuť a motivaci, i kdyby pracovat chtěl. Prochází mírně podobným procesem jako žák ve škole, kam se těšil, ale pak se mu škola „vzdaluje“, až ji po pár letech začne nenávidět. Snižuje se jeho zájem a když má ráno vstát a představí si, do jakého prostředí a sociální atmosféry vyráží, nejraději by zůstal ležet. Mnohý mladý dospělý se cítí v podstatě stejně.
Pak se trochu probere, odhodlá a přesune se na místo práce, aby „tam nějak přečkal“. Jak asi bude vypadat kvalita jeho práce, je se zvýšenou pravděpodobností jasné. Jistě by bylo lepší, kdyby se majitelé, zaměstnavatelé a nadřízení kriticky zamysleli nad stavem a procedurami ve své působnosti. Zřejmě by došli k poznání, že leccos by se mohlo a mělo změnit. Místo tvrdosti, nekompromisnosti by více mohli uvažovat nad pojmy jako sociální a emocionální inteligence, porozumění, pochopení, vtahování do procesu řízení, vedení, plánování a rozhodování, smysl vykonávané činnosti, touha po nezávislosti, samostatnosti a soběstačnosti a jim blízkých. Pochopitelně se mladí musejí odměnit pracovitostí, důsledností, trpělivostí, kázní, vytrvalostí, snaživostí, cílevědomostí, systematičností, a především efektivností své činnosti, tj. konkrétními výsledky. Zde patrně nastane potíž, neboť dosud se neocitli pod skutečným tlakem, nebyli tlačeni ekonomickými kritérii / kromě postoje rodiče - „když budeš hodný, koupím ti…“ apod. /. Ve výrobním podniku příliš mnoho prostoru pro experimenty s lidmi není. Je však možné ho vytvořit a po krůčcích zkoušet. Nejen pod vlivem příchodu mladých. Existují přece nějaké trendy a jde mj. zásadně o konkurenceschopnost. Nikdo prozatím neví, jak se dění bude vyvíjet. Je možné, že slečna dříve uvedeného typu zůstane skoro sama. Nebo bude výsledek úplně jiný? Kdo by měl dostat přednost? Její „mladý“ přístup? Určitá konzervativnost vedení a starších osob? Kdo poradí? Kdo správně odhadne?
