Článek
Jak se ukazuje, neustále se jedná o velmi aktuální téma. Po nedávném výletu za významným a úspěšným čsl. hokejistou - a vlastně také trenérem - Jaroslavem Holíkem a třeba také po návštěvě na hřbitově se nyní pokusím přidat několik dalších poznámek. Jistě se budou hodit, hlavně aktivním zájemcům o oblast výchovy.
Až na mimořádné výjimky dobře funguje princip „něco za něco“. Jinak bychom se na něj mohli podívat ve smyslu dopadů, tj. vždy je příčina a určitý důsledek. U části procesů je dopředu relativně jasno, u části nikoli. Někdy může vzniknout otázka a pochybnosti, zda má cenu děti vést a vychovávat k uplatňování zásad slušného chování. Nemám v úmyslu je zpochybňovat či dokonce navádět k odklonu od nich. Ale zamyslete se. Prý do jaké rostou společnosti? Co se od dalších měsíců, let a desetiletí dá čekat? Zdá se, že společnost stále hrubne atd. Vzniká nová norma? Máme se opravdu čeho obávat?
Lze jako významný argument použít například úroveň TV zábavy? Někdy se jeví, že bez neslušných slov snad ani nemá přitažlivost a hodnotu. Od moudrých osob můžeme slyšet, že kdo nemá jak zaujmout silou své osobnosti a svým know-how a případně má nízkou slovní zásobu, sahá po různých pomůckách a jimi se leckdy stávají i nepěkná slova, která vnímáme jako rozporná se zásadami slušného chování. Jen se podívejme na chování opravdu úspěšných jedinců. Machrují snad? Dělají zbytečně okázalá gesta? Jakou předvádějí mluvu?
Stačí srovnat méně úspěšného politika a vědce, který skutečně přispěl k prospěchu lidstva. Rozdíl v kvalitě komunikace a třeba ve skromnosti a v dalších důležitých osobních vlastnostech bude naprosto zřetelný. Jen dodám, že díky práci, kázni, vůli a píli se někam vypracovali. Místo aby mluvili, tak konali. Jsou tak daleko, že jejich činnost vypadá jako snadná. Podstatou je, že ji mnohokrát opakovali, trénovali, pilovali a věnovali jí skutečně mnoho času a energie. Návod je zřejmý a rovněž účinný. Jenže komu by se chtělo? Je tak snadné podlehnout dnešním svodům a nabídkám, konkrétně možnostem spojeným s moderními komunikačními technologiemi. Mimochodem - doporučuji poslechnout si pár rozhlasových scének z archívu. Jsou slušné, vtipné, skutečně pobaví a nijak se nelísají laciným přisprostlým podbízením. Jejich jakost má zcela jiné patro.
Od odborníků na prožívání, myšlení a chování lidí můžeme slyšet, že ač tak proces souhrnně nevypadá, rozhodně má cenu se tady snažit. V jednotlivých případech sice vítězí méně vychovaní až neurvalí a bezohlední, ale celkově přece jen se ve větším rozsahu prosazuje více inteligentní člověk. Nejlepším důkazem jsou způsoby řešení konfliktů mezi jedinci, skupinami a státy. Průběžně počet obětí neustále klesá. Postačí se podívat na historii naší země a porovnat středověk, posléze politické procesy v 50. letech s dnešními postupy. V globálu lze konstatovat, že ať bude dítě navštěvovat ZŠ a SŠ a/nebo později bude mít snahu úspěšně zvládnout studium na VŠ, vždy se mu vyplatí se ve vzpomenuté oblasti více snažit. Možná nebude chybou napsat - usilovat o úroveň.
Za významnou a související hodnotu máme považovat také sebeovládání. Málokdo si uvědomuje, ale zde se jedná o zápas na dlouhé roky a zřejmě i na celý život, jak mi potvrdilo již mnoho oslovených dospělých. Jak rádi by někde více slovně přitlačili, nazývali věci pravými jmény, také vztáhli ruku, do někoho nebo něčeho kopli, něčím - i po někom - hodili, ale nakonec se přece jen ovládli a situaci zvládli. Ano, na míře vlády nad sebou moc záleží. A u příslušníků pedagogického sboru tím více. Podílejí se na výchově žáků a žákyň. Děti v nich často vidí silný příklad. Jsou hodně na očích. Velká část veřejnosti se o ně a o jejich práci a metody působení zajímá. I tak vypadá motiv, aby na sobě pracovali a snažili se vyrovnat s více či méně obtížnými situacemi. Rodiče jakbysmet!
Aby bylo na závěr jasno, sdělím, že se vede řeč o oblasti sociální a emocionální inteligence, tj. jak se chovám ve vzájemných vztazích, zda chci a umím účinně přispívat k jejich rozvíjení a obohacování, zda a jak si poradím s vlastními a cizími emocemi a jestli dokážu uspokojit své potřeby tak, abych nikoho neohrožoval a ani neomezoval. Analogie s provozem na pozemních komunikacích je více než zřejmá. Žel ani úplné dodržování všech nařízení a pravidel konkrétním jedincem není naprostou zárukou, že vše dopadne dobře. Přesto bychom se měli snažit co nejvíce. A být kladným vzorem svým dětem!
