Článek
Vlastně ještě nepůjde úplně o ně. Spíše se zaměřím na dobu před nimi. Čas před nimi sem svým způsobem též patří, ne? Představíme si uspořádání, kdy babička usiluje, aby se v jejím bytě po čase zastavila vnoučata. Má pro ně připraven hezký plán. Společně se pustí do přípravy sladkého těsta a poté se z něj pokusí vykouzlit vánoční cukroví. Část si následně budou moci odvézt domů.
Od rána šlo skoro vše jako na pověstných drátkách. Podařilo se jí včas vstát, uklidit, úspěšně zaúkolovat dědečka, krátce vyzpovídat sousedku a nachystat si všechny potřebné propriety. Na rozdíl od jiných svých akcí tentokrát na nic nezapomněla. Nálada se jí hned zvedla. Ve skoro smluvený čas se ozval telefon. Stačilo pár slov a bylo jasno, že děti jsou již na cestě. Tak sláva. Jistě vše vyjde, jak má. Vždyť se snažila!
Jaké bylo její překvapení, když se děti objevily ve dveřích, ale jejich obličeje přehršle nadšení neprozrazovaly. Ne že by byla konfrontována s příliš kyselými tvářemi, ale do radosti v nich chyběl notný kus cesty. Hned začaly padat následující otázky. Stalo se něco? Doma? Ve škole? Někdo jim něco provedl? Ztratila se jim cenná věc? Umřel mazlíček? Babička je jako „správná“ žena vycvičena v promýšlení a výrobě katastrofických scénářů, a tak ze sebe otázky jenom chrlí. Kdo by se divil, že je děti ani nestačí registrovat, natož aby stíhaly odpovídat. Navíc si je hodně procvičila během roků svého působení v rozličných ženských skupinách a samozřejmě směrem k dědečkovi. On si jich za společná léta užil vrchovatě. Nenaplnila se odhadem více než dvě procenta. Myslí se negativních scénářů.
Babička se diví tím silněji, že loni je pečení zaujalo a již tehdy se společně domluvily, že napřesrok akci zopakují. Dospělí by si však měli připomenout, že rok u nich kromě postupného stárnutí zpravidla nepřinese nic výjimečného. Ovšem u pubertálních dětí se jedná o výrazný skok v tělech - a především v hlavách. I proto je leccos jinak. Tak se podívejme na konkrétní obrazy. Proč nejsou nadšeny, jak babička čekala? Jedním z velkých důvodů je, že se jim zkrátil čas na jimi konané elektronické aktivity. Ano, z jejich pohledu proces vypadá docela jasně - proč se tu mají zdržovat válením těsta a vykrajováním, když mezitím mohly pobývat na sociálních sítích? Nesporně jim něco zásadně důležitého uteče. Všichni ostatní se tam určitě vyskytují. Takže budou mimo. Fakt prima zážitek!
Podklady se poté obtížně shánějí, aby se ocitly v obraze. Byť nasadí násobně vyšší tempo a píli než při dopisování zameškané školní látky. Tady registrujme znatelný rozdíl oproti přístupům a chování ve škole. Leckteří žáci a žákyně uplatňují praxi, že pokud nebyli třeba kvůli nemoci ve škole, vůbec není jejich povinností si látku sehnat, zpětně dopsat a doučit se ji! Prostě se jedná o položku, která je minula a oni s ní nemají nic společného. Tak proč by se měli snažit? Nemluvě, že na síti je opravdová zábava, zatímco tady je nutno respektovat pokyny k přesnému postupu, ať již mluvíme o efektivnosti, tloušťce těsta, přesnosti vykrajování a modelování, dodržování zásad u procedur atd. Koho by vše bavilo?
Nyní se zastavíme u postupu při pečení. Jak víme, skoro na vše máme recepty a postupy. Za mnoho desetiletí jsou četně prověřena, a tak se na ně do značné míry můžeme spolehnout. Vnoučata jsou ale jiného názoru. Jak nemají dnešní děti vypěstovánu úctu k názoru druhých, kritizují a někdy přímo odvrhují praktiky, které trvají století a zdají se být funkční a v pořádku. Někdo by zde použil název experimentování. Podle mého názoru je konání pokusů na místě pouze občas. Třeba do oblasti vaření, pečení a smažení ho můžeme zařadit. Naopak do provozu na pozemních komunikacích bych ho vůbec nevkládal. Podobně jako do lékařských zásahů, byť někdy je zapotřebí sáhnout po improvizaci.
Babička jasně stojí na straně tradice a vede ostatní kolem sebe, aby postup dodržovali. Vnoučata se brání. Poněvadž je zná, tuší, že další pokračování společného pobytu nebude snadné. Leč postupy je nutno dodržovat. Proto s nimi nesouhlasí. Děti se staví na zadní. Ne že by hrozila vzpoura, ale před starou paní přisouvají dilema. Buď se do pečení již nezapojí. Nebo se bude postupovat podle jejich návrhu. Následuje objasňování principu dění v troubě a s nimi spojené elementy. Babička upozorňuje na možné škody. Poté polohlasně zazní několik neslušných slov a vnoučata nakonec ustoupí. Babička dodá, že se na setkání a společné pečení moc těšila. Přece si z něj neodnesou negativní zážitek. Zde už se trochu posouvá do prostoru manipulování. Tenký led. Na druhé straně jasně platí, že dospělá osoba nese osobní odpovědnost, aby se děj odehrával, jak má. A že je jeho součástí pár desítek položek. Děti musejí vědět o respektu k autoritám a mít ho na přiměřené úrovni. Letošní předvánoční díl se podařilo jakžtakž zvládnout. Ale co bude za rok?
