Článek
Nejprve by naši hlavu mohl „navštívit“ obrázek, kdy se děti vypravily na výlet do lesa. Jednalo se o část, kterou doposud neviděly. Po asi dvou kilometrech chůze se jim podařilo objevit rokli. Tu je třeba propátrat. Co kdyby… Stráně nevypadají pro sestup příznivě - kamení, keříky, větší křoviska, balvany, klouže se po kůře a po šiškách… Raději akci vzdají a klesání vynechají. Kdo ví, jestli dole nestraší. Vypraví se dále a narazí na malý lesní rybník. Mezi přirozené nápady se zařadí vyzkoušet jeho hloubku a zaplavat si. Případně si v klidu sednout či lehnout a oddávat se lenošení. A třeba si povídat ve stylu - „jak jde život“.
Nejsem si jist, je-li na mých slovech aspoň kousek pravdy. Možná se mýlím, poněvadž kolik dětí by dnes šlo jen tak do lesa? Obvykle mají nízkou kondici v tělesné a duševní rovině. Jak je patrné, část z nich by tak daleko ani nedošla. Další nemalá skupina by se velmi brzo dostala do „pásma únavy“ a výlet by se pro ni stal silně postradatelným. Raději by si sedly na pařezy poblíž a pustily se do svačiny. Některé s velkou chutí a do velké. I tady může být skryta nadsázka, neboť nejraději by dnešní děti ven ani nešly. Když už musejí zavítat do školy, pryč by i tam se nemohly věnovat široké nabídce moderních informačních a komunikačních technologií? Mají přece tolik možností a předností. A je zajímavější než výuka. I když se paní učitelka snaží.
Uvažujme v duchu úvodního odstavce a mysleme, že jsme narazili na zvědavé a podnikavé děti. Opravdu se ocitly v lese. Spočinuly u rybníka a jdou zkoušet stav vody. Zjistí, že voda není příliš hluboká, avšak překvapením se pro ně stává bahnité dno. Na vlastní smysly aspoň částečně zjišťují, jak funguje bažina a třeba její blízký „kolega“ močál. Slova nutně nemusejí znát, neboť moc nečtou. Nyní už nadpis lépe chápeme. Čím více se snaží dostat se z bahnitých tenat, tím je zřejmější, že klesají a propadají se. Pocity se rychle hrnou směrem k záporným podobám. Objevují se snahy nějak si vzájemně pomoci, ale výsledek nebude okamžitý a očekávaný. Ještě že mají mobilní telefon. Bude tam hluboko mezi stromy též signál? A v odpovídající kvalitě?
Někdy může dojít k neštěstí. Zejména nachází-li se rybník ve skupině dlouho nečištěných a je dále od „civilizace“. Námitkou je, že jistě někdo zůstal na břehu, aby výpravu do vody jistil. A navíc dnes přece mají mobilní telefony. Ano, může se stát, ale nemusí. Leckdy poklesne soustředěnost a v návalu očekávání „objevů“ poklesne též soudnost. Nemluvě, že signál se ukáže jako nezachytitelný. Blíží-li se krize, možná by všichni přítomní raději byli v klidu domova. Spíše určitě.
Nyní opustíme lesní prostředí a necháme odvážnou výpravu trochu napospas. Snad si její členové a členky poradí a vyváznou ve zdraví. O jaké další poklesy se bude jednat? Někdy příliš podlehnou nabídce moderních informačních a komunikačních technologií. Vzpomeňme kupříkladu široké možnosti elektronických her. Děti se jim věnují natolik pilně a pravidelně, jako kdyby jim onu činnost ukládal zákon. A za slabou produkci hrozil vysoký trest. Na druhé straně se oblasti zákonných věcí oddávají tak málo. Sloveso v předchozí větě jsem přehnal, uznávám. Učivo spíše jen tak lehce přelétávají očima. Často hrají před rodiči divadlo, jak moc se učí, ale skutečnost bývá jiná. Mnohé jsou šikovné a vyznají se, takže během dvou vteřin se z hry na obrazovce PC nebo mobilního telefonu přenesou do učebního programu. Rodič mrkne, vidí, že vše je v pořádku a zase dá na hodinu až dvě pokoj. Nemá se dítě dobře? Leckdo by vyslovil souhlas, že kontrola by měla být „silnější“. Jenže kdo na ni má čas, ochotu a schopnost? Mohl by jako dospělý mít pocit, že klesnul na úroveň hlídače?
