Článek
Kdo zbystří a bude se ve své hlavě snažit, patrně se mu v mozku objeví námitka, že pyžamo nemá končetiny, a proto nemůže nikam přijít. Pak by možná přesnější vyjádření znělo - Kam se pyžamo dostane. Nemusíme se tahat o slovíčko, byť je jasné, že na přesnosti komunikace záleží. V každém případě je důležité, aby přijatá formulace vypadala srozumitelně.
Konkrétním podnětem k sepsání dnešních řádek se stalo oznámení, jak jeden chlapec předškolního věku přišel do MŠ ve vršku svého pyžama. Nejdřív se podíváme na důvody. Nemám o nich přesný přehled, a tak se může chvíli spekulovat. Leckomu se něco podobného může přihodit. Třeba když si chce pouze krátce skočit pro pár drobností do blízké večerky. Co se stalo zde? Matka musela dříve odjet do práce, neboť se tam chystala mimořádná porada. Její účast se blížila nutnosti. Otec ji zastoupil, ale nezkontroloval odcházejícího syna v plném rozsahu. Nebo mu rodiče stanovili, jak má chlapec postupovat, ale on pokyn nesplnil. Nedá se uhlídat všechno…
Jestliže se zamyslíme a budeme se držet věcného postupu, mělo by nás napadnout, že mít na sobě pyžamo není překážkou pro určitou část aktivit. Namátkou půjde o hry doma a/nebo v MŠ. Lze sem zařadit též konání v parku a na pískovišti a ještě jinde. Na druhé straně může a bude platit, že pyžamový jedinec by měl počítat s různými pohledy ze strany ostatních přítomných. Kromě nich se mohou objevit i slovní doprovody jako poznámky, smích a dokonce kritika, výsměch a nadávky. Dokáže je nositel pyžama unést? Všimne si jich vůbec? Jaká bude jeho reakce na řeči ostatních? Co kdo bude pociťovat? Mohly by se vyskytnout rovněž kladné procesy. Třeba zazní ocenění „originálního“ přístupu. Někdy spatří světlo světa hodnocení, které vychází ze známého životního postřehu - „z nouze ctnost“.
S čím by se ještě mohlo a mělo počítat? Že by pyžamo mohlo přijít k činnostem, kde opravdu není vhodným elementem strojení. Zřejmě si představíme tzv. špinavé hry na školkové zahradě, zejména je-li pár hodin po dešti, voda plně nevsákla a trávu doposud neofoukal vítr. Naopak se velmi bude hodit, pokud přetrvá na svém nositeli do odpoledních hodin, kdy se má jít na vymezený čas ležet a nejlépe spát.
V neposlední řadě platí, že bychom se měli zastavit u postojů rodičů. Praxe by ukázala, že se tu vyjeví několik možností. Naznačíme si je pomocí následujících otázek. Bude se hledat viník? Jde tady o poněkud automatický postup? Všimněme si, že v části rodin se dopředu samo sebou předpokládá, kdo má vinu, něco rozbil, ztratil či poškodil. Ach, jak se někdy dokážeme proviňovat na blízkých osobách. Kdo nese osobní odpovědnost? Kdo chystá oblečky večer na ráno? Kdo je nedal dost před oči a pod ruce? Kdo vypravuje dítě? Kdo ho předává? Nebude překvapením, že dojde na přednášky o osobních vlastnostech partnerů. Pochopitelně s cílem ho nachytat, vyčinit mu, dát najevo, že… Žel někdy i ponížit. Měli bychom si velmi rozmyslet, jak budeme postupovat, poněvadž máme mít na mysli další týdny, měsíce a zřejmě také roky, které budeme / a stále ještě chceme? / trávit společně.
Nebo se mohou vydat jinudy. Pochválí synka, že svoji situaci s proměnou oblečení zvládnul? Vždyť mohl být vyplašený, zklamaný, smutný a začít plakat. I bez poznámek a útoků dětí. Jeho negativní reakce by rozpoutala větší starosti v hlavách dospělých v MŠ, než jaké mají běžně. Kolotoč by se rozjel. Telefonát rodičům. Kdo pro něj pojede? Kdo má významnější práci? Kdo dlí na vyšší pozici? Co má zrovna dnes na programu? Lze aktivovat někoho z prarodičů?
