Článek
Na pověstný první pohled se zdá odpověď docela snadná. Správně zní - asi nikdo kromě samotných stoletých osob. Jenže jak víme, pokud se na něco zaměříme blíže a hlouběji, poměrně brzo se původní jednoznačnost vytrácí. Důvodem je, že se vynořují nové informace a možnosti a jejich občasné souvislosti.
Jak se ke mně dnešní téma dostalo? Jak se přesouvám mezi různými místy, byl jsem nucen v důsledku zvýšeného dopravního provozu kdesi setrvat. Rád bych někdy na oněch místech vypnul svoje smysly. Třeba jde o čich, když se u semaforu pro chodce kromě na pohled vcelku zdravých lidí objeví také kuřák, tj. nemocný jedinec, který má či by mohl mít diagnostikovánu závislost podle velké moudré knihy lékařů. Je nejen objemná, ale také celosvětově platná. Takže nejde o můj výmysl, že bych si nikotinové závisláky sobě nějak ošklivil. Realita.
Dále by šlo o sluch, neboť hluk z vozidel bývá dost značný, zejména pochází od řidičů, kteří tuší či vědí, že jim za moment padne červená, a tak se snaží na poslední chvíli přidat, aby křižovatku ještě projeli. Kdyby se totiž zdrželi o jednu či dvě minuty, patrně by se / pro ně / zbořil svět. Unikla by jim neopakovatelná příležitost?
Takže postávám u přechodu pro chodce. Má moderní signalizaci. Nic se nemusí mačkat, stačí dotek. Avšak v onu dobu se zřejmě nikdo nedotknul. A tak jsme čekali o něco déle, než bylo nutné. Proto jsem nechtěně vyslechl hovor dvou žen. Nebylo jim mnoho, jak by signalizoval titulek, ale podle mého názoru atakovaly věkovou hranici pro odchod do důchodu. Obličeje měly něčím dost namazané, aby popletly své okolí. Že zapomněly na kůži na krku, která jejich poměrně početné křížky prozradila.
„Cítila jsem se pak jako stoletá,“ uvádí jedna z přítomných postávajících paní. Jak jsem pochopil z navazujících slov - údajně za její velkou únavu mohl ořešák. Pozor - správně si přečtěme poslední slovo z minulé věty. Ořešák a nikoli ořech či oříšek. I když spolu mohou souviset. Třeba tak, že oříšek nebo jeho větší „kolega“ spadne z ořešáku. Komu hlava aspoň průměrně funguje a dost se vyzná v rodném jazyce, doplní, že pod ořešák by mohl oříšek zaběhnout. Pak jistě myslí menšího psa. Kdyby tam oříšek spadl či zapadl, o živého tvora by nešlo. My se však nebudeme soustřeďovat na plody stromu a ani na chlupaté tvory. Ve skutečnosti problém pocitů oné paní tkví ve fyzické kondici. Ořešák přece není vinen, že se cítí utahaná, jestliže se krčí pod jeho větvemi a vyhrabává spadané listí. Především když prve neměla čas a případně se jí nechtělo a „rachotu“ s listím si nechala až na prosinec. Někdo občas až na leden. Kdyby se místo vysedávání u kávy, čaje a likérů a pořádání sladkých zákusků oddávala svižné chůzi a lépe lehkému běhu a každodennímu cvičení svého věkem umdlévajícího těla, dostavily by se nejméně dvě výhody. Za prvé - úklid listí by ji skoro vůbec neunavil. Za druhé - mohla by sehrát roli na tzv. vyšší úrovni, třeba poznámkou ve stylu - „ty toho naděláš“, kdyby někdo mluvil o podobně náročných úkonech, jakými prošla ona nyní, tj. ve stavu bez procvičování těla. Tady by se ukázal ještě jeden významný element - jaký tón by použila? Dobromyslný? Mírně přesvědčující a motivující? Něco jako svrchovaný a až namyšlený a zpupný? Kromě vylepšeného stavu těla by mohla dát na odiv též své kladné osobní vlastnosti.
Poznámka na závěr. Není vyloučeno, že jako stoletý se mohl cítit leckdo z projíždějících řidičů. Bylo by však hloupostí se jich zkusit ptát, že?
